Daido Aisuru 5.díl

23. května 2010 v 2:52 | Kat-chan |  Daido Aisuru
DAIDO AISURU - Nažer se mé bezmoci, nechutný prasáku!

Seděla jsem v kočáře oblečená do bílých svatebních šatů a sama sebe se ptala, proč. Proč jsem tak bezohledná a sebestředná a soustředím se jen a jen na své štěstí? Proč jsem odešla od Asumy?

Srdce mi začalo bít rychleji. V tu chvíli mi to všechno došlo. Došly mi všechny chyby a já jsem se rozhodla s tím vším skoncovat a vrátit se zpátky za Asumou a Shikamarem a Choujim. Chtěla jsem být u Asumy v objetí a strachovat se, že nás někdo pozná a budeme mít oba dva problém.
Podívala jsem se na Gaaru. Usmíval se a díval se z okýnka kočáru. Byl by to ukázkový princ, kdybych ho stále milovala. Očima jsem těkala po kočáře a hledala něco, čím bych mohla utéct. Jediný východ byly dveře. Pomalu jsem se zvedla a rovnala si sukni. Dívala jsem se na podlahu, protože jsem se Gaarovi nedokázala podívat do tváře. Chystala jsem se vykopnout dveře a vyskočit z kočáru za jízdy. Gaara mne ale pevně chytil za ruce a přirazil mě k sedadlu.
"Copak děláš, princezno?" šeptl mi drsným hlasem do ucha a pořád mě tlačil do opěradla.
"R-Rovnala jsem si šaty. Nechci si je pomačkat," odpověděla jsem koktavým a klepavým hlasem.
"Jsou na tobě moc krásné. Korzety miluješ ne?" Gaara chytil šňůrku od korzetu mezi dva prsty a začal korzet rozvazovat.
"P-Počkej!" zarazila jsem ho a snažila se ho ze sebe setřást. "Ne tady, ne teď."
"Kdykoliv a kdekoliv, když řeknu, je ti to jasný?!" Zase tu byl ten rozkazovačný Kazekagovský tón. Už to nebyl princ Gaara. Hlavu jsem otočila na stranu a přivřela bolestivě oči. Gaarovo obličej zjemnil a sevření povolilo. Sedl si zpátky a mlčky se na mne díval. Rty jsem naznačila "gomenasai," vyrazila jsem dveře a vyskočila z kočáru, než stihl cokoliv udělat. Slyšela jsem, jak kočár udělal prudký smyk a Gaara vyskočil hned za mnou. Běžela jsem se slzami v očích v před a ani nevěděla, kde jsem. V těch šatech se mi dost špatně běželo. Sukně byla totiž dlouhá a pletla se mi pod nohy. Přitom jsem ještě měla rozvázaný korzet, takže jsem se bála, aby mi šaty každou chvílí nespadly.
Ohlédla jsem se a zjistila, že Kazekage mě dohání. Červené vlasy mu lítali okolo hlavy a v obličeji měl takový ustaraný, až naštvaný výraz. Najednou jsem do něčeho narazila a s hrůzou v očích jsem zjistila, že se přede mnou vytvořila velká stěna z písku. Sepjala jsem ruce a šeptla: "Bože, pomož mi."
Kazekage se zastavil dva metry ode mě a hleděl na mě soucitným pohledem. Podal mi ruku a očekával, že se ho chytnu, ale já mezitím jen procedila mezi zuby větu, která ho zarazila.
"Drž se ode mě dál, hajzle!" Sevřené ruce jsem změnila v pečeť tygra a zahájila přenos. Gaarovi jsem zmizela z očí a objevila se na střeše domu. Přenos mne ale vyčerpal a tak jsem ze střechy letěla v bezvědomí domů. Jediné co jsem si pamatovala, bylo to, že mě někdo zachytil.

Probudila jsem se v cizím pokoji a na cizí posteli. Lehce jsem zamžourala na rozsvícené světlo nade mnou a zapřela se o lokty, abych lépe viděla po místnosti. Mé oči si chvíli přivykaly na náhlé ostré světlo, ale po chvíli už jsem zase viděla normálně. Podívala jsem se na své tělo. Pořád jsem na sobě měla ty svatební šaty, špinavé od hlíny a písku. Dveře od pokoje se otevřely a vešla dívka s hrnkem v ruce.
"Konečně jsi vzhůru," usmála se mile a posadila se vedle postele, na které jsem ležela. Měla nádhernou tvář ohraničenou blonďatými vlásky s oranžovými konečky. "Neboj se mě, viděla jsem tu scénu, a když jsem se vracela domů, spadlas mi přímo do náruče."
Její smích mi zněl v uších jako zvonečky. Tomuhle se říká krása, tak nevím, proč všichni za krásnou považují mě.
"Eh…promiň mi to. Ale děkuju moc," oplatila jsem úsměv a pomalu se posadila. Cítila jsem jemné podání v břiše, ale jinak mi nic nebylo.
"Napij se," poručila mi, když viděla můj bolestný škleb. Strčila mi pod nos hrnek s vonící tekutinou. Napila jsem se a div jsem to neprskla zpět. Vonělo to jako skořice, ale chuť té vůni zdaleka neodpovídala. Dívka se pohledem na mě velmi bavila.
Spolkla jsem ten hnus a zeptala se: "A jak se vlastně jmenuješ?"
"Oh, promiň, nepředstavila jsem se. Jsem Itemi Oosukagi," řekla rychle. "Slyšela jsem, jak Kazekage volá tvé jméno. Ty jsi Nanami, že?"
Lehce jsem přikývla. "Nanami Michiyo, přesněji." Pomalu jsem si stoupla a urovnala si šaty. "Udělala jsi toho pro mě dost. Určitě se ti nějak odvděčím, jen zatím nevím čím. Teď budu muset jít."
Itemi mě rychle zastavila paží, kterou přede mě natáhla. "Ještě ne, musím ti něco říct a ty se mi odvděčíš tím, že mi to všechno vysvětlíš," řekla vážným tónem a přinutila mě si sednout.
Itemi mi začala vyprávět o době, kdy se Kazekage vrátil z Konohy a vyhlásil, že se zasnoubil s jednou Konožankou, se mnou. "Obvykle na jeho obdivovatelky pohlížel s úsměvem a mával jim. Od té doby, co to ale oznámil, se dívek stranil a vysvětloval to tím, že by snoubenku nechtěl ztratit podvodem," vyprávěla. "Chtíč byl ale větší a Kazekage řekl, že lituje své chyby, ale snoubenku podvedl s nějakou dívkou. Ihned dal poslat do Konohy a řekl, že potřebujeme pomoci s nepřáteli a že aby poslali jeho snoubenku a její tým. Vlastně tohle plánoval od samého počátku. Myslím, že dost dobře věděl, že budeš chtít přijít na ples."
Plně jsem otevřela oči a všechno mi došlo. V hlavě se mi vybavila ta vzpomínka na jednu noc v Gaarovo společnosti. Byla to noc, při které mě požádal o ruku. Říkal, že uděláme velkou svatbu s plesem a já nadšeně zatleskala a vypískla: "Miluji plesy!"
"Takže mě podvedl?" vyklouzlo mi ohromeně z pusy. Ještě, že jsem utekla. "Tak to je o důvod víc, proč musím rychle zpátky do hotelu." Itemi mě zase rychle zastavila.
"Ještě ty mi vyprávěj svůj příběh, ať si udělám obrázek o skutečnosti." Řekla jsem ji tedy vše, co se mezi mnou a Gaarou stalo. Chvíli jen přikyvovala, nakonec se zvedla a mávla na mě.
"Jdeme tedy tam, kam si už dvakrát chtěla jít," zazvonila hlasem.
"Ty půjdeš se mnou?"
"Samozřejmě, nemůžu tě nechat jít domů samotnou."

Došli jsme do hotelu a ihned jsme narazili na Choujiho se Shikamarem. Měli posmutnělé výrazy, ale jakmile mě zahlédli, oba se rozzářili a šli mě obejmout. Taky jsem je objala a představila jim i Itemi. Všichni čtyři jsme společně vyrazili k Asumovi do ložnice.
"Od té doby, co zjistil, že jsi pryč nevylezl ven," šeptl mi Chouji do ucha. Zaklepala jsem na jeho dveře, a když se ozvalo: "Jděte pryč," vešla jsem dovnitř. Asuma byl v zuboženém stavu, všude kolem byly krabičky od cigaret. Obrátil na mne pohled a v obličeji se mu objevila radost, překvapení a jemné zajiskření. Rychle se zvedl ze země, kde seděl a přiběhl ke mně. Prvně mě objal a poté políbil na krk. Objal mne tak pevně a rychle, že jsem zakolísala, vrazila do Shikamara a ten spadl rovnou na Itemi. Oba dva zrudli jako rajče a mě bylo ihned jasné, že se klube nový vztah.

PO večeru strávené v tak výborné společnosti se mi všechny vzpomínky na Gaaru vykouřili z hlavy. Celý ten večer jsem seděla u Asumy v klíně. Když Itemi odcházela, Shikamaru se omluvil, že už asi půjde, že se cítí ospale. Mrkla jsem na Itemi a ta se začervenala, takže jsem ihned věděla, o co jde. Za hodinu odešel i Chouji a my s Asumou zůstali sami. Poháněl nás chtíč a tak jsme se začali navzájem svlékat. Když jsme byli oba nazí, někdo zaklepal na dveře. Zaskučela jsem a natáhla přes sebe deku.
"Kdo to je?" zvolal Asuma a následující věta mě tak zasáhla, že jsem zůstala sedět jako kamená socha. Dokonce i srdce mi přestalo bít.
"Miláčku, to jsem já, Kurenai. Už jsem to bez tebe doma nemohla vydržet."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama