Daido Aisuru 6.díl

23. května 2010 v 2:54 | Kat-chan |  Daido Aisuru
DAIDO AISURU - Tys mne odšoupnul a já ani nemůhu obejmout bratra?

Když jsem slyšela Kurenaiin hlas, udělalo se mi špatně. Asuma se bleskově oblékl a mávl na mě, abych se oblékla také. Chvíli jsem nemohla skoro ani dýchat, ale hned jsem si uvědomila, že se Kurenai nesmí nic dozvědět. Svatební šaty, ve kterých jsem přišla do hotelu a nechala si je u Asumy na pokoji, jsem úhledně složila a schovala pod postel. Uvazovala jsem uzel na černém korzetu a Asuma už otevíral dveře. S hrůzou jsem sledovala každý pohyb. Jak se Kurenai nahýbá k Asumovi a líbá ho na tvář. Sledovala jsem, jak lehce zakloněná kvůli tíze v břiše vchází dovnitř. Jak se na mě podívá lehce pohrdavým pohledem, sedá si na postel a s úsměvem pohled vrací k Asumovi.
"Co tu děláš Kurenai?" zeptal se Asuma a sedl si na zem vedle mě. Kurenai na mě znovu pohrdavě pohlédla a ukázala, aby si Asuma sedl k ní. On se tedy zvednul a posadil se na postel, přitom se na mě podíval takovým…zvláštním pohledem.
"Říkám, začalo se mi stýskat, miláčku," odpověděla sladce. Zaťala jsem pěsti.
'Jsi dobrý herec,' myslela jsem si v duchu a pomalu se zvedla ze země. Zamumlala jsem něco jako: "Už půjdu do pokoje, sensei." Ta hnusná ženská se mi po Asumovi plazila a jeho ruce tiskla na vypouklé břicho. Ještě než jsem za sebou zavřela dveře, podívala jsem se naposledy na ty dva. Asuma se smál, vypadal šťastně. Chodbu jsem s brekem přeběhla až ke svému pokoji, který jsem otevřela se strachem. Co když tam zase bude Gaara a co když tentokrát nebude tak kamarádský, aby mi dal vybrat, zda si ho chci, nebo nechci vzít. Žádné takové překvapení mě tam naštěstí nečekalo. Dolehla jsem na postel a na dveře někdo ťukal.
"Nejsem tady," zavolala jsem a na obličej si přitiskla polštář. Bystře jsem naslouchala krokům a doufala, že půjdou pryč. Místo toho jsem uslyšela otevření a zavření dveří. Někdo vešel dovnitř. Rozklepanýma rukama jsem sundala polštář ze své tváře a podívala se k osobě stojící v mém pokoji. Osoba ke mně rychle přiskočila a přitiskla mi ukazováček k ústům.
"Co tady děláš?!" zeptala jsem se důrazně a svraštila obočí. Byl to muž, velmi známý muž, byl jako můj bratr.
"Přišel jsem taky pomoct," zazubil se.
"Šílený jako vždy, Naruto." Musela jsem se zasmát. Posadila jsem se a objala ho. On moje objetí opatrně a nešikovně opětoval a já se cítila v bezpečí.
"Pravý důvod je, že někdo všechny naše poštovný holuby, nebo co to tam máme za ptáky, někde zastavil a vám nedošla zpráva. Tak museli poslat poštovný kotě." Naruto pohodil hlavou a já všimla, že má něco okolo krku. Podruhé za pět minut, co tu byl, jsem se smála. Z krku jsem mu odvázala obojek se svinutým papírkem uvnitř. Přečetla jsem si zprávu a následně ji zmuchlala a vyhodila do koše vedle dřevěného nočního stolku.
"Co tam bylo napsáno?" zeptal se Naruto a skoro vrtěl ocasem, jak byl nedočkavý. Vypadal opravdu jako kočka i těmi vousky, úsměvem a nedočkavostí.
"Abychom se vrátili do vesnice," odfrkla jsem a znovu si lehla.
"Tak jdeme ne?"
"Asuma má teď návštěvu a myslím, že na celou noc bude zaneprázdněný."
"Já vim, Kurenai, ale co budou dělat?" Myslela jsem si, že si ze mě dělá srandu, ale nechápavý výraz v jeho obličeji říkal opak. Stále tak mladý a nechápavý. Mezi ukazováčkem a prostředníčkem jsem sevřela jeho nos a přitáhla si jeho obličej ke svému.
"Budou dělat to, co dělají dospělí," zašeptala jsem. Naruto měl křečovitě zavřené oči, protože jsem ho stále tahala za nos. Pustila jsem ho, on si nos promnul a otevřel oči.
"Aha," zamumlal slabým hláskem a lehce se začervenal. Pousmála jsem se a zvedla se z měkké postele. Tichými krůčky jsem přešla k oknu. Blonďák na mě koukal a nechápal, proč to dělám. Když jsem došla k oknu, mávla jsem, aby ke mně přišel. Já si sedla na parapet a Naruto si tiše sedl vedle mě. Ukázala jsem prstem na strom, který měl blízko okna korunu. Na jedné větvi, asi dva metry od okna měla malá ptačí rodinka hnízdo. Matka zrovna k hnízdu přilétala a krmila svá malá ptáčata. Naruto se na to díval jako na svatý obrázek a já se zase dívala na něj. Když máma nakrmila svá ptáčata, Naruto přejel pohledem na oblohu posázenou hvězdami.
"Mám rád pozorování hvězd. Ale lepší je to venku na kopci, než z okna ," řekl Naruto tiše.
"To jistě." Zívla jsem a protáhla se. "Teď ale půjdu spát."
Naruto sebou cukl. "Nanami?"
Už jsem se začala převlíkat, tak jsem se k němu nemohla otočit a zjistit, jak se tváří, abych poznala, na co se mě chce zeptat. "Ano?"
"Já nemám kde spát. Nemohl bych přespat tady?" zeptal se opatrně a já věděla, že teď musí mít ten největší psí pohled, co umí.
Chvíli jsem přemýšlela a potom si řekla: Vlastně proč ne…
"Jasně že můžeš," usmála jsem se na něj a zavázala šňůrku u výstřihu mé noční košile. Naruto se rozzářil a začal se svlékat. Rychle jsem vyhrkla: "Doufám, že nespíš nahý!"
"V tvojí blízkosti bych si to nedovolil. Ale jinak spim nahý, no," řekl stydlivě a nechal si na sobě kalhoty. Sjela jsem ho pohledem a docela jsem se zapotila. Mou pozornost upoutalo vypracované bříško s pečetí.
Uznale jsem přikývla a pousmála se. "Měl by ses takhle ukázat Hinatě. Myslím, že se aspoň dva dny nesebere ze země." Naruto si jen pro sebe něco zamumlal. Lehla jsem si a dívala se na něj. Stál tam a nevěděl, která bije.
"Tak si pojď lehnout, jsi přeci jako můj mladší bráška. Kolikrát jsem ti to už řekla?"
"Hodněkrát," uznal a lehl si vedle mě.
Oba dva jsme hodně rychle usnuli a unášela nás říše snů.

I když bylo příjemné vědět, že vedle mě někdo je, tak jsem chtěla být s Asumou. A stalo se to, co jsem nechtěla. Ze spaní jsem totiž Naruta objala a když nás ráno chtěl vzbudit Asuma a vešel do mého pokoje, uviděl mě v noční košili a polonahého Nauta v objetí a v úsměvném spánku.
"Vstávejte!" okřikl nás a ve mně hrklo. Rychle jsem otevřela oči a posadila. "Jdeme domů." Oznámil stroze, zabouchl za sebou a odešel někam pryč. Naruto si rozespale promnul oči a divil se, proč se tvářím tak smutně se slzami na krajíčku. Jen jsem řekla, že jsem si na něco vzpomněla a začala si balit věci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama