Daido Aisuru 9.díl

23. května 2010 v 2:57 | Kat-chan |  Daido Aisuru
DAIDO AISURU - Miyo! Tys mě zradila.... Děkuji Ti...

    "Já…nech mě být!" okřikla jsem ho silně a odrazila ruku ze své tváře, i přesto, že mi jeho doteky byly příjemné. Ještě naposledy jsem se mu podívala hluboce do očí a rozeběhla se domů. Už za pár metrů mě popadla jakási úzkost. Svírala mi celý hrudník a do očí mi nahrnula slzy, které jedna po druhé stékaly po tvářích.
    Do domu jsem doslova vrazila a ihned vykřikla jméno mé lvice. "Miyo!"
    Jemné našlapování na dřevěnou podlahu se rychle přibližovalo, až za rohem vykoukla chlupatá hlava s roztomilými oušky a zmateným pohledem. Bezmyšlenkovitě jsem lvici objala a utřela si uslzené tváře do jejího kožíšku. Pevně držela, dokud jsem se od ní neodtáhla a nepohladila ji po hlavě.
    "Gaara je zase tady," šeptla jsem sklesle a Miya jako kdyby najednou pochopila. Vztekle zavrčela a skočila ke dveřím, které od mého příchodu zůstaly otevřené. Nestačila jsem nic říct a už jsem jen zahlédla, jak Miya běží po ulici a jediné, co po ní zůstává je zvířený prach a hlína.
    V myšlenkách mi vytanul obraz vyděšeného Gaary, jak na něj lvice skáče a agresivně vrčí. Zuby jsou tak blízko jeho obličeje, že kdyby se lvice ještě o milimetr nahnula, škrábla by ho špičákem. Z jedné části se mi to zamlouvalo, ale ta druhá, rozumnější část mozku, která už se dlouho neozvala, mi řekla: Zastav ji!
    Zvedla jsem se z podlahy a vystřelila jako šipka za Miyou, která měla značný náskok a také se uměla orientovat. Chvíli jsem běhala po městě a hledala ji, dokud jsem v dálce nezahlédla její šelmovité tělo, které skáče sem a tam a vesele mručí. Když jsem přiběhla blíž a vysíleně a zadýchaně se podívala z ní na člověka, který tu byl s ní, nestačila jsem se divit. Miya si tu hrála s Gaarou a vypadali jako dva nejlepší kamarádi.
    "Miyo!" zalapala jsem šokovaně po dechu a nevěřícně vykulila oči. Asi jsem se těšila, že jeho tělo teď bude na kousky. I když to je dost nereálná představa.
    "Je to fakt zlatíčko," řekl Gaara a bylo vidět, jak mu ve tváři škube sval od smíchu. "Teď, Nanami, dokončím to, před čím jsi utekla."
    Asi jsem měla hrozně zpomalené reflexy, protože najednou stál za mnou, tisknul si mě na sebe a rukama mi přejížděl po těle. Zasyčel na Miyu a ta jako poslušná kočička zmizela z dohledu. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila, že stojíme na úplně opuštěném a otevřeném místě, kde bych neměla šanci se schovat, natož volat o pomoc a tak jsem se silně stisknutými zuby mlčela. Zajel rukama do kalhot a já nechtěně vzdychla pod náporem toho příjemného pocitu, který se mi teď rozléval po celém těle. Probudila se ve mně holka, kterou jsem do teď neznala. A ta holka chytila Gaaru za ruku a odtáhla ho až domů, kde se s ním pomilovala, jako nikdy jindy, s nikým jiným.
    A když jsem se po tom všem obrátila napravo a uviděla ho nahého vedle sebe, jak mi s úsměvem laská tváře, přála jsem si, aby ta holka, kterou jsem teď byla, zůstala taková napořád. Zachumlala jsem se do jeho náruče a nechtěla ho pustit. A taky jsem ho nepustila, dokud slunce nevyšlo a on nemusel do práce.
    Celý ten den jsem seděla a tupě zírala do zdi. Kolem mých nohou se motala Miya, která se už vrátila domů, ale já jí nevnímala. Jen jsem chtěla pocítit ten pocit být v jeho objetí. Ale v čí? V Asumově, nebo v Gaarově? Tahle otázka mi motala mysl čím dál víc.
    Nevnímala jsem čas, nevnímala jsem místo a najednou se ucítila tu vůni, jako tehdy. Krev smíchaná s pachem suché pouště. Gaara byl tu. Přišel ke mně zezadu, neslyšen jako stín. Jeho velké ruce mě sevřely v objetí a já se po dlouhé době usmála.
    A tímhle způsobem jsem strávila celý čas, kdy byl Asuma pryč. V objetí cizího muže, ke kterému jsme si já a moje lvice vybudovaly zcela zvláštní lásku.
    Gaara byl přes den v kanceláři s hokage, kde řešil všechny problémy naší, i písečné vesnice. Já přes den chodila po městě s Miyou po boku, nakupovala dobré jídlo, které jsem později Gaarovi uvařila, a někdy jsem zašla na návštěvu za starou známou Hinatou, nebo za Shikamarem. Večer jsme si všichni tři sedli do obýváku s příjemnou hudbou a jídlem, povídali si, hladili se… Nejlepších pár dní mého života.
    Gaara se přes celou tu dobu začal šíleně měnit. Usmíval se, vždy, kdy to bylo možné, hrál si s Miyou a staral se o mě jako o nějaký diamant. A jeho těla, jeho hlasu, jeho příjemných rukou a jeho hlubokých očí jsem si užívala tak hodně dlouho, až Gaara musel odjet a nechal mne tu…
    Osm měsíců jsem prožívala sama, ve společnosti mé Miyi a Naruta, který se za mnou čím dál častěji stavoval. Kontroloval mě, hádal se se mnou o jménu dítěte a také mi pořád vymlouval lásku ke dvou mužům najednou. S Gaarou jsem si totiž dopisovala a každý jeden měsíc ke mně na dva dny Gaara přijel. Celou tu dlouhou dobu byl Asuma pryč… neozval se, neposlal zprávu.. Jediné, co jsem o něm věděla, mi řekla hokage a to, že našli úkryt Akatsuki, ale musí se na něj dostatečně připravit.
    Započal devátý měsíc od Asumova odjezdu a mé břicho opravdu narostlo i s dítětem uvnitř. Gaara se ke mně na ten poslední měsíc nastěhoval a vůbec beze mě nikam nechodil. Když potřeboval nutně do kanceláře, zavolal Naruta, nebo mě vzal s sebou. Bylo to milé…
    Byla to nádherná pohádka a já věděla, že se něco pokazí. Když jsem se ten den probouzela, cítila jsem na hrudníku nepříjemné tlačení a v hlavě mi pořád běhaly obrazy nějakého neštěstí. A když jsem v jednu hodinu odpoledne začala rodit, tento pocit se ještě zvýšil…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama