O 24 hodin později

23. května 2010 v 10:54 | Kat-chan |  Úvahy
Moc pozdě? Moc brzy?

Někdo by řekl, že stát před klečícím mužem, který v ruce drží malou krabičku skrývající prstýnek a s hlasem, ve kterém je slyšet lehké rozrušení, Vás žádá o ruku je ten nejlepší pocit na světě. Alespoň pro toho, kdo je doopravdy zamilovaný. Ale někdo může být na pochybách stejně jako já. A divíte se mi proč? Čtěte pozorně dál…
Když mi dnes někdo zazvonil u dveří a já z okna viděla známé, černě rozčepýřené vlasy, pomyslela jsem si, že se mi jde omluvit za předešlý den. Čekala jsem kytici růží a jedno prosté: "Promiň," které bych si vyžádala slyšet minimálně třikrát. Myslela jsem si to ještě, když jsem s nedostupným obličejem otevírala dveře. Spokojeně jsem si vyslechla omluvu a užuž jsem se chystala zabouchnout mu dveře před nosem, než se mi nasáčkuje do bytu a bude se opakovat to, co se stalo. V tu chvíli padnul na kolena a s otevřenou krabičkou, ze které vykukoval stříbrný kroužek s diamantíkem, říkal: "Vezmeš si mě?"
Zauvažujme nad kladnými stránkami tohoto muže. Vypadá nádherně a umí se oblékat. Na veřejnosti, pokud není opilý, dokáže vystupovat jako gentleman a je také známý muzikant. Hraje v mé nejoblíbenější kapele. Má nádherné hluboké, lišáci oči a čistou pleť. Piercing na rtu se mi vždycky líbil a líbí se mi i u něj. Umí se perfektně nalíčit. Je bohatý. Má velký dům, auto a také, v neposlední řadě, má úžasného psa. Jeho japonština zní, jako když déšť bubnuje do okenních tabulí. Dokáže mluvit hodiny…
Pokud ale vezmeme v úvahu jeho zápory, myslím, že jich bude mnohem více. Ten největší zápor, který mě nutí o všem přemýšlet je to, jaký je to blbec. Den předtím jsem byla na jeho koncertě a při návštěvě zákulisí jsem se s ním sblížila. Že má rád vodku a pije ji v každé volné chvíli, jsem už věděla od všech různých bulvárních i nebulvárních zdrojů a proto jsem si myslela, že když je opilý celý den, dokáže v opilosti přemýšlet. Dokonce i koncert v minimálních dvou promilech odehrál bez jediné chyby a tak jsem si já hlupačka usmyslela, že se nemusím ničeho bát. Na after-party se s každou vypitou skleničkou jeho alkohol v krvi úměrně zvyšoval. Ani v tu dobu jsem se ničeho nebála a normálně mu padla do náruče. A ještě ráno, když jsem se nahá vedle něj probudila, jsem si myslela, jak to nebude krásný vztah. Jenže bohužel, on otevřel oči, vyděšeně se na mě podíval a zvolal: "Kdo jsi?!" V šoku jsem ani nemohla zareagovat a jen s pootevřenou pusou, která mi ztvrdla v kyselém úsměvu jsem na něj hleděla. Dále pokračoval s historkou, že už si vzpomněl, že já jsem ta, která ho ve snu topila ve vodce a chtěla ho tak odradit od jeho milované vodkové princezny. Takže to máme ihned několik záporů v jedné jediné historce. Ožrala, debil a sukničkář. Navíc hulí jako trafika. Vykouří klidně dvě krabičky cigaret za den a nevypadá to, že by chtěl přestat. Navíc má až morbidní humor a přehnanou fantazii. O svého psa se absolutně nestará a peníze rozhazuje do všech stran. Snad nejdůležitější věcí v jeho životě, je vycpané kuře, které pojmenoval Piyoko. Také je, jak se zdá, metrofilní. Pokud někdo jen zavadí o jeho dokonalé, vyžehlené, nalakované, šampónem Fino umyté vlasy zavadí, ihned ho chce minimálně žalovat.
I přes to všechno, jak se zdá, vybudovala jsem si k němu nějaký vztah. Ten den s ním prožitý, i když neměl moc šťastný konec, byl přece jen dobrý a nelituji ho.
Takže co myslíte? Ano, či ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama