Out The Show 1.díl

23. května 2010 v 2:41 | Kat-chan |  Out The Show
OUT THE SHOW - Vše je jinak než se zdá...

"Hej, Kakuzu, co si myslel tím…" řekl vážným tónem šedivovlasý muž a následně se hlasitě rozesmál. "Sorry, sorry! Jedeme od znova."
"Sakra, Hidane," zaklel muž na vysoké stoličce a rychle z ní seskočil. Se zatnutými pěstmi k němu přidupal. Výhružným pohledem a funěním připomínal blížící se lokomotivu, která vás má přejet. Když si ale stoupl naproti Hidanovi, už tak ohromně nevypadal. Vypadal jako malé dítě. Hidanovo, na rozdíl od něj, vysoké a vypracované tělo působilo jaksi hrozivěji. "Tuhle scénu už točíme po pátý!"
"Gomenasai," omluvil se prostě Hidan a promasíroval si tváře. "Když dělat tu grimasu je vždycky tak směšné. Chtěl bych se vidět v zrcadle. Divím se, že kolega Kakuzu je pořád v pohodě." Jeho milý úsměv režiséra odrovnal a tak si znovu sedl na židličku a radši vykřikl: "Kamera!"
"Jede!" bylo mu odpovědí.
"Klapka!"
"Scéna třináct po šesté." Klap!
"Akce!"
Hidanovo obličej se najednou znetvořil do podivuhodných tvarů. Vrásky zlosti se mu na čele dost prohloubili a on zařval: "Hej, Kakuzu, cos ksakru myslel tím "idiotským partnerem"?!?!?!"

"To bylo dobrý," pochválil Hidanovo výkon Sasuke, když už bylo po natáčení a všichni šli na večeři, jak to měli ve zvyku.
"Kdo dneska bude platit?" zeptal se muž s černými, dlouhými vlasy a očima safírově zelenýma. Jeho pokožka byla na rozdíl od jeho pokožky na nahrávání lehce nahnědlá.
"Já!" nabídl se jeden z chlapců vpředu. Nevypadal moc krásně, asi proto chodí celý zahalený. A nejenom na scéně. I v osobním životě chodil celý zahalen. Huh!
"Ale správně by měl platit Naruto!" namítnul Sasuke a ukázal na blonďáka. Ten rezignovaně zakroutil hlavou.
"Já za vás a za vaše blbý jídlo platit nebudu!" Černovláska vedle něj se o něj otřela jednou stranou těla a něco mu zašeptala. On přikývl a dodal: "Teda kromě Hinaty."
"Tak promiň naši neurvalost, o veliký," řekl naprosto vážně Hidan, až se na něj všichni s údivem otočili. "Promiňte, pokusil jsem se, jaksi, zavtipkovat."
"Hele, jseš si jistý, že hraješ neurvalého zbrklého blbce?" ujistila se vysoká blondýnka ve fialové minisukýnce a podpatcích.
"Bohužel," pokrčil zmiňovaný rameny a radši mlčel.
Na konci velké skupiny lidí se krčil blonďák, který vypadal jako emo. Patka přes půl obličeje, černé oblečení, někde ten růžovej, nebo červenej proužek, ale ta barva vlasů. Najednou se k němu jako vítr přihnal vysoký, černovlasý, mladý a pohledný muž. Blonďák se přikrčil ještě víc a snažil si zakrýt tvář.
"Co s tebou furt je? Před kamerou vyvádíš nejrůznější kousky a jinak jsi zamlklý, nespolečenský…" Itachi začal vyjmenovávat všechny introvertní vlastnosti, co existují. "Snaž se taky vyniknout, ne?"
"Když to nejde," pípl tiše.
"Proč by to nešlo?"
"Já jsem strašně ošklivý." Černovlasý vedle něj se svalil smíchy na zem a celá skupina se na něj otočila.
"Bratře? Můžeš mi vysvětlit, jak je to možné, že se každou chvíli válíš na zemi smíchy? Dneska už je to po…" Sasuke začal počítat na prstech.
"Po sedmé," poradila růžovovlasá šeptem.
"Ah ano… Dneska je to po sedmé, co se válíš po zemi!"
"De-Deidara ře-" koktal Itachi a nemohl dýchat. A tak k němu Sasuke přišel, zvedl ho ze země a propleskl.
"Tak… teď mluv."
"Deidara řekl, že je strašně ošklivej!" vykřikl a znovu propukl v hlasitý smích. Sasuke ho vytáhla znovu na nohy a radši na ostatní kývl, ať pokračují v cestě.

Když přišli do restaurace a sedli si okolo stolu, jak to měli ve zvyku, přišla servírka a začala si psát objednávky. Každý si nadiktoval co mu chutná a když měli všechno vybráno, Kakuzu je začal pobízet.
"Dělejte, dejte si ještě něco. Dneska jsem dostal výplatu! Musim to rozfofrovat dřív, než si zase na zahradu koupim velblouda, nebo golfový hřiště i když se bojím těch míčků." A tak si každý ještě objednal ten nejdražší dortík, který tam byl. Když to všem přinesli, jídlo a pití se skoro nevešli na stůl a tak to bylo samé: "Hej! Vrážíš mi do mého ramenu blbečku!" nebo "Ty hajzle! Vylil jsi mojí holce na šaty coca-colu!" nebo také "Omluv prosím mou neurvalost." To poslední většinou říkal Hidan, i když někdo drcnul do jídla jemu. Stejně se to tam zábavou hemžilo.
"Hinata-chaaaan!" zakřičel najednou někdo a ke stolu přiběhla neznámá osoba. V ruce držela plátek novin. "Je to pravda?"
Hinata, která právě měla v puse sousto, nadzvedla obočí a s plnou pustou se zeptala: "A so?"
"Tady píšou, že jako vedlejšák pracujete ve strip klubu!"
"No to je pravda no," přikrčila Hinata rameny. "A co?" Osobě spadla brada a neznámo kam. Noviny nechala ležet na tom stole, od Deidary ukradla hranolku a se žvýkáním zase naše přátelé opustila.
"Docela povedená fotka," uznal Sasuke. Ke stolu se znovu vrátila osoba s dalšími novinami.
"Deidara-senpai, Deidara-senpai!" volal už z dálky. Deidara bojácně zvedl oči a začal se třást.
"Je pravda-?"
"Není! Není!" začal pištět Deidara a rozhazoval rukama. Hidan sedící vedle něj ho objal okolo ramen.
"No tak, Deidý, ššš," utěšoval ho. Osoba si radši vzala další hranolku a odkráčela pryč. Pomalu všichni dojedli svoje jídlo a začali si nezávazně povídat.
"Slyšeli jste, co se stane na příštím natáčení?"
"Jelikož scénáře dostáváme ten den ráno, abychom reagovali přirozeněji, tak opravdu nevím," kroutil hlavou Orochimaru a usrkával kávy.
"Prej zabijou Hidana," informoval potichu Sasuke. Hidan vyprsknul svůj Sprite na Ino, která v pohodě vzala ubrousek a otřela se. Když se jí Hidan po tisící omluvil, pokračoval ve svém údivu.
"A co bude se mnou?" zeptal se Kakuzu.
"Taky chcípneš, to je jistý," zasmál se Naruto. "Všichni chcípnete. A já budu nejbohatší, nejlepší, nejkrásnější a vy, svině podvraťácký , na mě nebudete nikdy mít." Hinata, plazící se po něm přikyvovala.
"Ano, ano, jen ty, jen ty." Ostatní protočili oči.
"Hele lidi, prosim vás a v kolik tam zítra máme být?" zeptal se Shikamaru.
"V osm!" odpověděli všichni sborově. "Ptáš se každý den."
"Dobře…Stejně budu čilej už v šest."

A tak se rozhovor táhl a táhl (stejně jako vy jste čím dál více znudění), dokud se všichni postupně nezačali loučit. Až zbyli jen Hidan, Kakuzu a Deidara. Kakuzu vstal a šel k pultíku, že půjde zaplatit a tak na sedačce zůstali jen Hidan a Deidara. Hidan se usmíval a Deidara se klepal.
"Hele, kolik nul má milion?" zavolal na ně od pultu Kakuzu.
"Sedm!" křikl Hidan a potom se obrátil na Deidaru. Jedním očkem mrknul a šeptl: "Ta jedna bude dýško."
Deidara se zasmál a Hidan ohromeně zalapal po dechu. On se směje. Slavíme lidi! Happy B-day! Ne… to nebude ono, nevadí.
"Máš nádherný smích," pochválil ho. Deidara se k němu rychle přišoupl, dal mu pusu na tvář, zrudnul a potom rychlým, klopýtavým krokem utekl z restaurace.
"Ty lidi mi zabalili víno. A hodně se usmívali… čim to asi bude…" přemýšlel Kakuzu, ale Hidan ho nevnímal. "Hej, vnímáš?"
"Promiň, zamyslel jsem se," usmál se Hidan, zvedl se ze sedačky a následoval Kakuza ke dveřím. "Nashle!" mávnul ještě na všechny v restauraci a potom se zavřely dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama