Sparkling Star 1.díl

23. května 2010 v 3:00 | Kat-chan |  Sparkling Star
SPARKLING STAR - Nezávazný sex?

Stála jsem na chodníku a nadávala. Nadávala jsem na toho, kdo kontroluje počasí, ať je to kdokoliv. Ať je na Olympu, nebo támhle někde v nebi, či na opačné straně, nadávala jsem, že moje krásně vyžehlené vlasy proměnil v nepojmenovatelnou zkroucenou hrůzu. Jen jsem tam tak stála s růžovo-černýma, kudrnatýma Vlasta, které měly úplně jiný tvar, než měli mít a dívala se do nebe. Do toho hnusného, zataženého nebe. Každou chvíli mi nějaká ta kapka spadla do oka a tak jsem musela mrknout… No prostě jsem musela vypadat jako absolutní magor!
"Co jsem to vlastně chtěla?" zeptala jsem se sama sebe. "Aha, taxík, jasně. Tak…ještě nějakej sehnat. Hele, jeden…druhej…třetí…Haag. Ty jezdí nějak moc rychle." Z téhle věty jsem poznala, že v klubu, ze kterému jsem před chvílí vyšla, jsem toho vypila víc, než mi mé meze dovolují. Ale stála jsem pořád rovně, chodit jsem rovně dokázala taky. Zvedla jsem ruku a zamávala na projíždějící taxík, který hned zastavil. Ale po chvíli jsem si všimla, že to není taxík. Místo taxikáře v uniformě na mě z okýnka vykoukl na pohled docela příjemný kluk.
"Chceš svést?" zeptal se mile. Přikývla jsem.
"Tak jo," odpověděla jsem a sedla si na přední sedadlo vedle něj. Když jsem ho celého sjela pohledem a podívala se na zadní sedačky, kde ležela kytara, zkameněla jsem. On zařadil a šlápl na plyn.
"Yu," vydechla jsem tiše a kousla se do rtu, aby mě to trochu probralo. Opravdu jsem seděla vedle mého kytarového (ale nejen kytarového) boha.
"Takže mě znáš," pousmál se a předjel auto před námi.
"Myslela jsem, že nemáš řidičák." Bravo. První větu, kterou dokážeš vyslovit a zrovna takovou kravinu, upozornila jsem se v duchu a zašklebila se.
"A fanynky budou stopovat každý auto, aby mě našli viď?" zasmál se. "To vážně ne. Radši svůj řidičský talent budu skrývat a doufám, že ty to nikomu nepovíš." Balil mě. Poznala jsem to v okamžiku, kdy na mě mrknul a usmál se tím nesladším pohledem co znám.
"Hele a kam vlastně jedem. Neřekla jsem ti, kde bydlim!" upozornila jsem ho silným hlasem.
"Zvu tě ke mně a k Rom3ovi na návštěvu."
"Nepřijímám."
"Ale přijímáš," zamumlal si pro sebe a zatočil prudce doprava. Zavřela jsem oči, kdyby náhodou jsme nabourali, abych to neviděla, a když jsem je znovu otevřela, viděla jsem před sebou malý, ale krásný baráček. Yu na mě upíral pohled, potom vylezl z auta a otevřel dveře mě. Omámeně jsem vystoupila a doufala, že tohle je jen iluze vytvořená alkoholem a já se za chvíli probudím, budu ležet na baru, přede mnou bude nekonečný účet a kolem mě zfetovaný lidi. Ale když mě Yu chytil za ruku a táhl za sebou dovnitř, bušení mého srdce mě ujistilo, že to opravdu iluze, či sen není. V hlavě mi létaly barevné pruhy.
Ani nevím jak, najednou jsem seděla vedle Yua na posteli a popíjela další dávku jedu (čtěte vodky). Yu se mě na něco zeptal a já mu odpověděla na způsob: "Ano, jsem tvoje fanynka. A hodně velká." I svůj hlas jsem slyšela hodně v dálce. Yu odložil skleničku a začal mě líbat na krku, olízl mi ucho a líbal mě na i rtech. Pokročil a jedním trhem mi sundal korzet. Začal mi sundávat i košili pod ním a nakonec sundal i podprsenku. Horní část těla jsem měla vysvlečenou. V tu chvíli mě napadlo: Tak Yu, teď druhej level, spodek. A ihned mi za líbání prsou začal sundávat i spodní část oblečení. Nejdřív sukni, návleky a nakonec kalhoty. Sama sobě jsem se divila, že nosím tolik vrstev oblečení. Aspoň je mi v tom teplo. Docvaklo mi, že do teď jsem byla absolutně neakční a nijak mi to nevadilo a tak jsem si ho přitáhla a šeptla mu do ucha: "Dělej si se mnou, co chceš."
A vzal to doopravdy nejvíc moc vážně. Dělal si s mým tělem, co chtěl. Pohrával si, líbal, hladil, štípal, plácal, ale ani jedno mi nebylo nepříjemné. Nechala jsem se a oplácela jeho polibky. A pak to všechno šlo krásně, hladce a hlavně slastně pomalu.
Ráno jsem se probudila v Yuovo objetí. Otevřela jsem oči a promnula si je. Jeho spící tvář, i když byla posázená piercingy, byla nádherná. Po chvíli i on otevřel oči a podíval se na mě. Svraštil obočí.
"Dobrý ráno, Yu," popřála jsem mu tiše.
"Kdo jseš?!" zeptal se arogantním tónem. Rozšířily se mi hrůzou oči. Sebrala jsem si oblečení, oblékla se, sebrala i poslední smítko pýchy a s bouchnutím dveří jsem vyšla před dům. Ani jsem vlastně nevěděla, kde jsem, protože Yu zabočil někam kde to neznám. Ale nebyla jsem ochotna v tom domě strávit ještě minutu.
Po pěti minutách bloudění po okolí už jsem byla zoufalá. Jídlo jsem viděla naposledy předešlý den a to jsem měla jen jednohubky. Uslyšela jsem za sebou běh a byla jsem ráda, konečně mě někdo našel. Ale záchrana se nekonala, byl to Yu. Z postu prvního kluka, do kterého jsem byla platonicky zamilovaná, klesl na žebříček nejnenáviděnějších věcí. Před ním už byla jen brokolice.
"Hej, ty, počkej!" volal na mě.
"Já ti dám ty!" zahubovala jsem a rozeběhla se někam pár domů, schovat se. Yu mě ale našel a přimáčkl mě ke zdi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama