Sparkling Star 3.-4.díl

23. května 2010 v 3:02 | Kat-chan |  Sparkling Star
SPARKLING STAR - Ah, Strify... Nooo...


"A-ahoj Strify," pozdravila jsem nejistě a na zátylku mi začaly vstávat vlasy. Otočila jsem se a zjistila, že na mě Marcel visí pohledem.
Možná byste řekli, že Marcel svým chováním je nějaký dospělý, rozumný člověk, ale on není. Je jen o dva roky starší než já a ještě to v hlavě nemá v pořádku. Avšak, co se týče manažerství, to ví všechno, co je možné. Je to jeden z mých nejbližších přátel.
Jeho hnědé oči zkoumavě hleděly na mé tělo, které se chvělo nervozitou.
"Chvíli počkej," zamumlala jsem do telefonu a odezvou mi bylo :"Jasně". Vyběhla jsem před zkušebnu a začala chodit s telefonem na uchu dokola. "Už můžeš mluvit."
"Slyšel jsem tvou píseň, chci se s tebou sejít."
"Proč?" zeptala jsem se a zastavila se v půlce kroku.
Strify mou otázku ignoroval a dál pokračoval: "V kolik a kde tě mám dnes vyzvednout?"
"D-dnes? Vy-vy-vyzve…" zhluboka jsem se nadechla. "Vyzvednout?" Bravo, dokázalas říct jedno slovo, Ztracená…
"Mohla bys hned?" Slyšela jsem, že se mě na to ptá, poznávala jsem Strifyho hlas, ale nevěřila jsem. Bezděčně jsem nadiktovala adresu zkušebny a řekla mu, ať přijede za hodinu a půl.
Jakmile jsem se vrátila dovnitř, Marcel mě začal bombardovat všelijakými otázkami. Radši jsem je jedním uchem pouštěla dovnitř a druhým ven. Už tak jsem byla nervózní dost, nechtěla bych být ještě navíc naštvaná. Jakoby to nestačilo, hlavou mi lítali tak fantastické otázky, že by mě to dohnalo k sebevraždě. Co po mě chce? Bude na mě řvát kvůli písničce? A co když si myslí, že jsem nějaká šlapka?
"Stop!" zapištěl mi někdo do ucha a já vedle sebe rozeznávala vysokou blondýnu. "Zase jsi to zkazila, Christy!" Zavrávorala jsem a musela se opřít o stěnu. Z jejího hlasu by omdlel i normální, zdravý člověk. "Tohle se nedá vydržet!"
"Sorry! Už se to nestane," omluvila jsem se a zase se vyhoupla na nohy. Kytaru jsem pevně sevřela v ruce a zase začala hrát písničku.
Bohužel, kazit se mi to dařilo i další půl hodinu, dokud jsem si rychle nesbalila a nechtěla vypadnout.
"A kam jako jdeš?" zeptala se mě ohyzda.
Zůstala jsem k ní stát zády, zašklebila jsem se a pro sebe si zopakovala vysokým hláskem: "A kam jako jdeš?"
Otočila jsem se na ní a pohlédla ji do očí. "Mám něco dohodnutého." Můj pohled sice zastraší i vlkodava, ale na ohyzdu to hold nestačí.
"My ale ještě neskončili, Lost!"
"Já jo!" odsekla jsem a hodila si kytaru na záda. Svižným krokem jsem vyšla ven. Rozhlédla jsem se a uviděla auto, které parkovalo na blízkém parkovišti. Okýnko se stáhlo a z něj vykoukl Strify.
Paula mě chytila za rameno, než jsem se stačila ke Strifymu rozeběhnout, a podívala se stejným směrem jako já. Otočila jsem hlavu, abych viděla jak se tváří.
Ta se na mě taky podívala a s jistotou a pýchou začala: "Mám ti věřit, že máš schůzku se Strifym? Je to jenom náhoda, přijel za mnou. Určitě slyšel mou-"
"Christine? Už na tebe čekám, tak si pospěš," přerušil ji Strifyho melodický hlas. Cítila jsem, jak její ruka pomalu sjela z mého ramene. Její tvář chytila odstín mezi zelenou a červenou. Bylo z ní okurko-rajče. Tedy, naštvaná okurka, nebo závistivý rajče, vyberte si. Radši jsem rychle přišla ke Strifyho autu a hodila si do kufru kytaru.
"Sorry, někdo mě zdržel," mávla jsem směrem k Paule, která tupě stála a sedla si vedle Strifyho. Strify něco zamumlal k řidiči a auto vyrazilo.
"Tak o čem se mnou chceš mluvit?" Při té otázce jsem si hleděla na boty a žmoulala triko.
Strify si odkašlal a začal: "Takže…Poslouchal jsem tvou písničku a zalíbila se mi. Teda líbila se mi melodie a tvůj zpěv. Co se stalo mezi tebou a Yuem je mi celkem ukradený," po téhle větě mi spadl kámen ze srdce a já už se mu mohla podívat do obličeje,"Zpívalas to s citem. Tak jsem se nějak tak koukal na ty vaše stránky a poslouchal pár vašich písniček. Vážně se mi líbíte. Dohodl jsem to s klukama a všichni bychom byli rádi, kdybyste s námi spolupracovali." Auto zastavilo a já dřevěná vylezla ven. Společně jsme vešli do kavárny a mlčky usedli ke stolu. Já jsem si objednala kafe a Strify si objednal kolu.
"Tak co říkáš, budeš souhlasit?" zeptal se po chvíli, kdy jsem pořád zarytě mlčela a dívala se do blba. Omílala jsem tu větu pořád dokola a tak nějak nemohla uvěřit, že to je pravda.
"No," olízla jsem si rty a dál přemýšlela. "já bych souhlasila, ale musela bych se ještě domluvit s ostatníma."
Strify se široce usmál. "Samozřejmě budete mít nějaký čas na rozmyšlenou. Ale opravdu bychom potřebovali hlas, jako máš ty. Chceme natočit jedno album s někým a já toho někoho právě našel. Potřebuju tvůj hlas a nástroje ostatních."
Zazmatkovala jsem a začala šíleně máchat rukama. "Počkej, ale já v mojí skupině zpívám jenom druhý hlasy. To nejde! My tam máme speciální zpěvačku. Je fakt dobrá! Paula! No teda na zpívání je dobrá… Chodila na operní zpěv, má strašně silnej hlas a vyzpívá výšky!" Strify na mě pobaveně koukal. Když jsem skončila, naklonil se ke mně a zašeptal mi: "Já chci ale tebe!" Byl to hlas, ze kterého se mi zapalovaly lýtka.
"To nejde. Co by potom dělala ona? Můžu zpívat druhý hlasy, ale pokud by tam bylo sólo, bude to zpívat ona," stála jsem si za svým.
"Prostě to budeš zpívat ty a hotovo!" sykl s úsměvem a zase se narovnal.
Zase nastalo trapné ticho a tak jsem se zeptala: "A s tím souhlasili úúúplně všichni?"
Strify jen přikývl a mezi rty sevřel brčko. "Úplně všichni." Radši jsem to dál neřešila a jen zamyšleně hleděla na Strifyho.

Z kavárny jsme odcházeli po třech hodinách.
"Hele přijď zítra do tohohle baru," řekl Strify a podal mi vizitku jednoho městského luxusního baru.
"Dobře, mám přivést i ostatní?"
"Ne, jenom ty. Seznámím tě s klukama," oznámil mi a strčil mě do auta i proti mé vůli.
"Klukům?" šeptla jsem a zoufale jsem pohlédla skrz okýnko na Strifyho, který obešel vůz a nastoupil z druhé strany. Řidiči nadiktoval mou adresu.
"Počkej, jak je tohle možný. Jak víš, kde bydlim?!" vykřikla jsem podrážděně. Tohle už je víc, než se dá zjistit na stránkách. Strify nad tím ale lhostejně mávl rukou.
Zastavili jsme u mého domu a já se slibem, že zítra přijdu do toho baru, vběhla do domu. Z okna jsem ještě viděla, jak Strify odjíždí a teprve až když zabočil do druhé ulice, oddychla jsem si.
Všechno se stalo tak rychle, pomyslela jsem si a rozhodla si dát horkou vanu a jít spát.

Ráno jsem otevřela oči a zadívala se do stropu. Zdál se mi sen, ale jaký, to nevím. Určitě v něm byl Yu a oba dva jsme byli vedle sebe na pódium, ale víc si nepamatuji.
Otočila jsem hlavu a pohlédla na budík na nočním stolku. Sedm hodin a dvě minuty. V tu dobu jsem vstávala v rodném městě do školy. Škola… Do hlavy mi vstoupili vzpomínky.
Zídka u školy, školní park, bolest, jeho tvář….
"Aaaaaaah!" zařvala jsem a prudce se posadila. Jako bych si právě zažila noční můru. A když jsem se podívala před sebe, zažila jsem další. Přímo jsem koukala do plakátu s Yuem. Nějak jsem se nemohla přinutit ho sundat. Přitáhla jsem si kolena k bradě a snažila se nemyslet na to všechno, na co jsem tak dlouho zapomínala. Zhluboka jsem dýchala, ale stejně se vzpomínky pořád vynořovaly.
Začal se mi vybavovat ten sen. Ten to všechno odstartoval. Vše mi přišlo tak nostalgické a nechtěné. A člověk, který mi v té době pomohl, tu už není.

Celý den jsem strávila uklízením, aby mi čas rychleji utekl. V sedm jsem se začala připravovat a v půl osmé jsem už utíkala pro taxík, aby mě dovezl do toho baru.
Zaplatila jsem taxikáři a vystoupila. Srdce se mi pozastavilo a já vešla dovnitř úplně bez dechu. Guardům jsem ukázala občanku a vyběhla ke skupince, od které na mě mával Strify.
"Tohle je Christine Lost," představil mě a já se na všechny mile usmála. Když se můj pohled setkal s Yuovým, zůstali jsme na sebe zírat ještě dlouhou chvíli. Měla jsem chuť se profackovat, když jsem si vzpomněla na jeho nádherné tělo.
Naše pohledy odtrhl až Strify, který mi vrazil do jedné ruky mikrofon a do druhé ruky kytaru.
"Shin tě když tak doprovodí na bubny a Kiro na basu, pokud tu písničku budou znát." Zase se všechno stalo moc rychle. Skoro nic jsem nestihla říct. Všichni ze Cinmea Bizarre na mě upírali pohled.
"Znáte Monster od Meg and Dia?" Shin a Kiro přikývli a tak jsme společně vylezli na pódium.
Strify na mě křiknul: "Představ se!" Tupě jsem přikývla a pokusila se o úsměv.
"Ahoj!" zvolala jsem do mikrofonu a potila se až na zadku. Normálně mi vystupovat před publikem špatně nedělá, ale tohle bylo úmorné. "Jsem Christine Lost a půjčila jsem si Shina a Kira, abych vám mohla něco zahrát." Většina lidí v klubu k nám otočili hlavu. "Vybrala jsem písničku Monster." Začala jsem hrát a zpívat: "His little whispers.
Love Me. Love Me.
That's all I ask for.
Love me. Love Me.
He battered his tiny fists to feel something.
Wondered what it's like to touch and feel something.
[Jeho malá šeptá: Miluj mě, miluj mě. To je vše co požaduje: miluj mě, miluj mě. On otloukl své malé pěsti, aby něco cítil. Napadlo ho, jaké to je, dotýkat se, něco cítit]" Podívala jsem se na Yua a s bolestí v očích jsem pokračovala v písni. "That night he caged her.
Bruised and broke her.
He struggled closer.
Then he stole her.
[Tu noc ji uvěznil. Pohmoždil a zlomil ji. Snažil se jí být blíž. Pak si ji pro sebe ukradl.]" Zpívala jsem procítěně a refrén jsem si užívala nejvíce.
"Monster.
How should I feel?
Creatures lie here.
Looking through the window...
[Monstrum. Jak se mám cítit? Tvorové (kreatury) tu leží. A při pohledu z okna….]" Zazpívala jsem poslední refrén a zničeně vydechla. Kytaru jsem hodila Yuovi a seběhla z pódia.
"To bylo úžasný!" "Perfektní!" "Jsi dobrá!" "Jednou ti tam ujelo, ale nevadí!" Poslouchala jsem ze všech stran, ale to se mi nelíbilo. Několikrát jsem ujela, ne jednou. A to už nemůže být tak úžasný, jak tvrdí. Sedla jsem si na pohovku a z jedné strany si ke mně sedl Kiro, z druhé strany Strify. Yu si sedl přímo naproti mně.
"Za tu písničku tě budu žalovat," řekl Yu, jako by to nic nebylo.
"To spíš JÁ budu žalovat tebe!" zasyčela jsem zlověstně. "A proč bys mě chtěl žalovat?"
"Za veřejné ponižování!"
"Můžeš si za to sám!" křikla jsem a měla chuť mu flusnout do obličeje. Kiro mě objal okolo ramen a šeptl do ucha: "Poslední dobou je nějaký divný, neřeš ho, stejně to neudělá." Zašklebila jsem se a přitakala.
"Na to ta svině nemá dost odvahy." Yu na mě koukal zkoumavým pohledem a protože mě to štvalo, omluvila jsem se, zvedla a šla jsem k pódiu.
"Mohla bych vám zazpívat jednu vlastní písničku?" zeptala jsem se publika. To jednohlasně přijalo mou nabídku. Kiro se Shinem už se zvedaly, ale já je jediným pohybem ruky usadila nazpátek.
"Tohle je moje písnička." Dala jsem mikrofon do stojanu, vzala Yuovo kytaru.
"Písnička je o tom člověku, čí je tahle kytara!" usmála jsem se a začala zpívat.
"Sex, sex, sex,
This is all you want,
Sex,sex,sex,
You must be the front!
" Když jsem spatřila Yuúv rudý obličej, škodolibě jsem se usmála.

"TY!" vrčel Yu. "TY!"
"Klid zlatíčko," usmála jsem se. Postavila jsem se naproti němu a stoupla si na špičky, abych svůj obličej měla v úrovni jeho obličeje a nepřipadala si ponižována. Začal se se mnou krutě hádat. Navzájem jsme si vytknuli tolik věcí, že nám Strify doporučil si to vyřídit někde, kde nebudou paparazzi na každém kroku. Yu mě chytil za triko a vtáhnul mě do šatny, kterou měli Cinema Bizarre zamluvenou pro sebe.
"Tak poslouchej ty," začal znovu. "Ty" je asi jeho oblíbené slovo.
"Poslouchám, nebo neposlouchám. To je jedno. Stejně uslyším jen bla,bla,blaaa." Yu se mi hrozivě podíval do tváře. Docela jsem se ho v tu chvíli bála. Měl takový výraz, který jsem ještě nikdy neviděla. A já cítila, jak se mi klepou kolena. Jen jsem nevěděla, jestli z e strachu, nebo….
"Víš, co ty seš?!" vyjekl.
"Sebestředná, lakomá, kritická, metrosexuální a krásná?" odpověděla jsem mu na otázku otázkou.
"S většinou bych souhlasil," přivřel Yu oči.
"Já vím, že lakomá nejsem, ale tak musim to aspoň někdy říkat, aby si nemysleli, že jsem nafoukaná. Kdysi jsem byla, ale teď jsem naprosto bez chybičky." Kurzy herectví mi teď napomohli k tomu, abych se nezačala smát.
Yu se ještě víc přiblížil a tak jsem se hlavou musela křečovitě přimáčknout ke zdi.
"Sex, sex, sex," šeptla jsem mu do ucha a chytila ho za ramena. "This is all you want."
Ošil se. Buď mu teplo na jeho uchu bylo až moc příjemné, nebo naopak nepříjemné.
"Alcohol and cigarette smoke,You want me, I want you, This game was only poke, And I know, what now I do." Zazpívala jsem mu a lehce olízla ucho.
"Nebo snad ne?" Koutkem oka jsem zahlédla pohyb jeho rukou. Zvedl je a až moc pevně mě sevřel okolo pasu. Bylo to tak křečovité, že jsem zavyla.
"Pust mě, ty sráči," zachraptěla jsem mu drsným hlasem do ucha, ale neposlechl a přimáčkl mě drsně ke stěně. Už tak jsem na ní byla namáčklá a teď jsem měla pocit, že se ta stěna musí prohýbat.
"Pust mě," vzdychla jsem zoufale, ale Yu si nedal pokoj. "Nezapomněl si? Budu tě žalovat! A pokud se o něco pokusíš, tak si to nenechám pro sebe." Yu své tělo přitiskl na mé a já cítila každičký cuk jeho srdce, každou žílu. Dělalo se mi mdlo. Yuovo ruka mě chytila za bradu a naše rty se spojily. Zaryla jsem do jeho ramen nehty. Ihned přestal.
"Co to kurva děláš?! Myslíš si, že jsem nějaká šlapka?! Že s tebou budu spát kdekoliv a kdykoliv? Ani náhodou!" Kousnula jsem ho do krku a myslela si, že mě třeba pustí, ale naopak ho to ještě víc vzrušilo. Už jsem nemohla nic udělat. Zrychleně jsem dýchala a opakovala: "Nech mě být."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama