Sparkling Star 5.díl

23. května 2010 v 3:03 | Kat-chan |  Sparkling Star
SPARKLING STAR - Možná jsem neměla.. ale když on je tak snadný cíl

Když si Yu svléknul triko a začal svlékat mě, něco mě napadlo. Zarazila jsem ho a líbla ho na krk. Jemně jsem mu okusovala kůži a mezi jeho vzrušenými povzdechy jsem opatrně ze zadní kapsy vytáhla jeho mobil. V kontaktech jsem našla Strifyho a začala ťukat sms.
Připravili jsme vám s Christine překvapení. Za minutku přijďte do šatny. Yu & Christy
"Odeslat," šeptla jsem si.
"Cože?" naklonil Yu udiveně hlavu. Přiložila jsem mu na rty ukazováček a šeptla mu, ať se svlékne, že se o něj dobře postarám. Neváhal ani chvíli a stál přede mnou nahý. Musela jsem polknout opravdu velké pokušení, ale nakonec jsem začala v tom, co jsem plánovala. Vzala jsem šátek, co měl okolo ruky a zavázala mu oči. Potom jsem se natáhla pro pouta a škodolibě jsem ho připnula k horkovodním trubkám, co vedly nad našimi hlavami. Jemně jsem ho kousla do pokožky nad penisem, vrátila mu do kapsy mobil. Když jsem zaslechla kroky, otevřela jsem okno a rychle seskočila ven na ulici.
Chvíli jsem tam tiše stála a poslouchala, co se bude dít. Slyšela jsem otevírání dveří a pak krutý smích. Přes okna bylo vidět blýskání fotoaparátů.
V tu chvíli bych správně měla mít radost, protože moje škodolibost je větší než pud sebezáchovy, ale já jsem se cítila hodně, ale hodně divně. Nějak provinile. Radši jsem se sebrala a běžela domů.


Uběhly tři měsíce od té události. Zrovna jsem se připravovala na naší zkoušku a zadívala se na plakát Yua. Když moje kapela přijala nabídku spolupráce, v Cinema Bizarre to začalo skřípat. Kytarový anděl se mi začal vyhýbat. Nechtěl se se mnou vídat ani na zkouškách, ani nikde jinde. Nakonec ale mojí přítomnost trpí. Navzájem se ignorujeme a docela nám to vyhovuje. Jen mě pořád zevnitř něco sžírá.
Obula jsem si boty, sebrala z botníku mobil a oblékla si bundu. Dvě ruce mě zezadu objaly. S úsměvem jsem se otočila.
"Vrátím se pozdě, jako vždycky," šeptla jsem a políbila Marcela. Když jsem udělala Yuovi ten naschvál, potřebovala jsem to někomu říct. A on tu pro mě vždy byl. Pozvala jsem ho k sobě domů a… od té doby spolu jsme. Jsem vlastně ráda. Akceptuje všechny mé potřeby. Jen žárlí, že mám po celém pokoji plakáty Cinema Bizarre.
"Nepůjde to dneska dřív?" zažadonil a opřel se bradou o mou hlavu. To byla snad jediná situace, kdy mi nevadilo, že je o hlavu vyšší, než já.
"Nepůjde, máme focení na album. A hned po focení zkoušku." Pohladila jsem ho po tváři a vyběhla z bytu ven. Když jsem ho viděla v okně, zamávala jsem na něj telefon a naznačila ústy: Kdyby něco, zavolej. Ihned mi zazvonil telefon.
"Ano?" zasmála jsem se.
"Miluju tě," šeptl a položil telefon dřív, než jsem stačila odpovědět. Dělal to tak pokaždé. Nikdy mě nenechal na jeho "miluji tě" odpovědět. Jsem ale zastáncem toho, že "miluji tě" se nemusí říkat, že to člověk nějak vycítí.
"Omlouvám se, že jdu pozdě!" zavolala jsem do šatny. Zpoza dveří na mě vyskočil Kiro a povalil mě na zem. Byl vždycky strašně hravý.
"Hahá!" zvolal vítězně a seděl na mém břiše.
"To je teda vážně sranda," odfrkla jsem si se smíchem. Kiro ze mě slezl a podal mi ruku. S jeho pomocí jsem vstala a oprášila si oblečení. Objala jsem ho okolo ramen a zašklebila se.
"Tak co ten tvůj?" zeptala jsem se a žďoubla ho lehce do boku.
"Noo…noo…" nevěděl co říct. Radši si sedl k zrcadlu a doupravoval si vlasy. Sedla jsem si vedle něj a podívala se okolo sebe. Strify, Johny, Paula a Henry si povídali a Paulin hlas byl slyšet snad až ven. Namalovala jsem se a Romeo mi pomohl s vlasy. Ale kde mohl být Yu.
"Můžeme jít na to focení? Všichni připraveni?" zeptal se Strify. Přikývla jsem a vyšla ze šatny ven. Spatřila jsem Yua a tvářil se tak, že mi to vyrazilo dech. Usmíval se a koukal přitom na mě. Na mě!
"Ahoj," pozdravila jsem ironicky a čekala jsem, že nějak štiplavě odpoví, nebo mě bude ignorovat. Ale on se usmál ještě víc a pozdrav oplatil.
"Ahojky," vyšel zvuk z jeho úst. "Ahojky," řekl! "Ahojky"!!
'Co se stalo, že jsi tak šťastný?' ptala jsem se v duchu, ale neměla jsem odvahu zeptat se přímo zdroje. Před očima se mi najednou objevil bílý cár papíru.
"Co to je?" zeptala jsem se zamračeně a vytrhla mu papír z ruky. Yu se jen usmíval a díval se na mě. Pohledem jsem přejížděla řádek po řádku a po každé větě jsem se víc a víc mračila a rudla vzteky.
"Co to máš jako být?!" vyštěkla jsem na něj.
"Přečti nahlas první řádek," poradil mi.
"Vážená slečno Lost," přečetla jsem s pozvednutým obočím.
Yu se rozchechtal. "Tak druhej no."
"Posíláme vám předvolání před soud." Zvedla jsem pohled od papíru a podívala se mu do tváře. "Myslela jsem, že to neuděláš!"
"Tak ti něco poradim. Nemysli." Ťuknul mi prstem do čela. Vztekle jsem ho praštila přes ruku.
"Fajn! Sejdeme se u soudu!" Nakvašeně jsem si sedla do křesla v místnosti, která měla sloužit jako fotografický ateliér. Vše už bylo perfektně připraveno. Rozhlédla jsem se, a abych zahnala vztek, kochala jsem se, jaké to budou krásné fotky. Bohužel na těch fotkách budu muset stát vedle Yua. Doufám, že se ho nebudu muset dotýkat.
Pohled mi zůstal na fialovém prostředí s malinkými světýlky ve tvaru hvězdiček. Uprostřed scény se rozkládal bílý, kožený gaučík pro tři lidi. Před gaučem byl postaven dvojitý stojan s mikrofony. Vedle sedačky byly položené dvě černé kytary a dvě černo-fialové basy. Vstala jsem z křesla a pomalu a opatrně jsem se šourala k sedačce. Až v tu dobu jsem si uvědomila, že všude po zemi jsou rozházená malá pírka. Pro jedno jsem se shýbla a přejela jsem si s ním po obličeji. Všechno bylo tak krásné.
Z přemýšlení mě vyrušili přicházející lidi. Fotografové, designéři, ale i členi mé kapely a Cinema Bizarre, mezi kterými nechyběl ani usměvavý Yu. Fotograf nám řekl, jak budeme stát. Přišlo to, čeho jsem se nejvíce bála. Měla jsem stát těsně u Yua a on mě měl jednou rukou objímat a druhou rukou se měl opírat o kytaru. Jak jsem měla stát já, jsem nepochopila. Kiro a Henry měli být tak, aby jejich basy tvořili šipku nahoru, Paula se Strifym měli stát u mikrofonů a jejich prsty měli být propletené. A Shin a Johny měli sedět před Strifym a Paulou a dělat, že bubnují do země. Všechno to znělo tak chaoticky, když nám to vysvětlovali. Hrůza.
Přišlo samotné focení a my se všichni postavili tak, jak nám řekli. Yu mě objal a když mi dýchal na krk, můj tep se čím dál víc zrychloval. Srdce mi bilo tak, že by mi za chvíli vyskočilo z hrudi.
"Mám Marcela a tohle je debil," opakovala jsem si šeptem. Ale moc mi to nepomáhalo. Při jedné fotce, jsme si měli nějak vyměnit pozice. Otočila jsem se na Yua a pokrčila rameny, abych mu naznačila, že si má stoupnout jak chce. Hodil si svou kytaru na rameno, objal mne okolo boků, a když fotograf zmáčknul spoušť, chytil mě za bradu a políbil mě. NA RTY! PŘEDE VŠEMI PŘÍTOMNÝMI!!
"Debile!" zařvala jsem a vrazila mu facku. "Kreténe! Idiote!"
"Kurvo," zamumlal a chytil se za pomalu rudnoucí tvář. Všichni na nás koukali jako na zjevení a ani jsem se jim nedivila.
"Proč to pořád děláš?" zeptala jsem se zoufale a začala jsem té facky litovat.
"Nemůžu si pomoct. Líbí se mi, když seš naštvaná." Yu pohodil hlavou a podíval se na mě.
"Ehm," odkašlal si jeden z fotografů. "Teď se budete fotit ve dvojicích. První radši půjde Strify s Paulou." Sebrala jsem se a odešla si sednout do křesla. Znechuceně jsem sledovala Pauliny zamilované pohledy na Strify a jak se snažila být na fotce sexy. Vůbec jí to nešlo.
"Yu a Christine," oznámil fotograf a já se z křesla zvedla s těžkým pocitem. Už mi chyběly jen papírové boty a byla by to veřejná poprava jako vyšitá.
Nastoupila jsem s Yuem, kterému mezitím, co jsem skoro zvracela z Pauly, zakryly červený flek na tváři. Sedli jsme si vedle sebe na sedačku a opřely se o kytary. Další fotky byla, jak ležím na sedačce se zničeným pohledem a Yu nade mnou sedí s kytarou na nohou. Zničený pohled byl to jediné, co mi šlo samo od sebe. Udělali jsme asi pět fotek, každou jinou a já konečně z tohohle studia mohla vypadnout. Vymluvila jsem se na špatnou dýchatelnost a svižnými kroky jsem vyšla ven. Nadechla jsem se jarního večera. Bylo to tak osvěžující, i když vůni přírody z větší části přebíjel pach z aut.
Zapálila jsem si cigarety a plnými doušky vychutnávala nikotin, který se mi prodíral až do mozku, kde mi dělal tak strašně dobře. Kouřit jsem začala asi ve dvanácti letech. Tenkrát mě k tomu navedla kamarádka. Když se o tom dozvěděli rodiče, bylo jim to sice nepříjemné, ale nezakazovali mi to, protože sami kouřili.
"Gomen," řekl někdo vedle mě a já poznala Yuův hlas. Proč se vždycky zjevil tak neslyšitelně? Bylo to, jakoby mi srdcem projel elektrický proud.
"Neprominu. Mám Marcela. Vyřiď ostatním, že se mi udělalo špatně, nahrávat budeme jindy. Uvidíme se příští týden u soudu," řekla jsem rychle a zamávala na taxíka. Nechtěla jsem něco řešit. Ať to byla pusa na focení, nebo cokoliv co se stalo předtím. V rukou jsem pevně svírala předvolání před soud a dívala se na jeho jméno.
"Hannes de Buhr," uchechtla jsem se tiše a těšila se na Marcela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama