Sparkling Star 6.díl

23. května 2010 v 3:04 | Kat-chan |  Sparkling Star
SPARKLING STAR - Možná to tak nevypadá, ale mám taky srdce a právě puklo...

Přijela jsem taxíkem k domu a viděla jsem, že je v bytě rozsvíceno. Marcel byl asi ještě vzhůru. Zkontrolovala jsem čas. Devět hodin večer, to není moc. Zaplatila jsem taxikáři a začala v tašce štrachat klíče. Po pěti minutách jsem konečně klíče našla a odemkla barák. Vyšlapala jsem schody nahoru a otevřela dveře.
Nerada jsem chodila domů dřív, než jsem říkala. V seriálech se to ženám vždy vymstilo. Nachytaly přítele, či manžela v posteli s jinou ženou. Ať si Marcel spí klidně s dvaceti šlapkami, ale ať o tom já nevím. Co oči nevidí, srdce nebolí.
Ihned jsem o sobě dala vědět. "Jsem doma Marceli!"
"Ahooj!" Marcelův hlas se pořád přibližoval, až se zpoza rohu vynořila jeho vysoká postava a zahrnula mě polibky. Polibky jsem mu opětovala. Když mě líbal, bylo to hodně divné. Vzpomněla jsem si na polibek s Yuem a když se mi v hlavě vybavil ten pocit, srdce se mi sevřelo úzkostí. Když mě líbá Marcel, mám pocit štěstí. Ale když mě líbá Yu, celá se chvěji, srdce mi tluče strašně hlasitě a po zádech mi běhá husí kůže ze vzrušení.
"Jsem rád, že jsi tu tak brzy," usmál se Marcel. V očích mu zářily jiskřičky a já mu viděla v tváři dětství.
Sklopila jsem pohled do země. "Jo. Byla tam moc dusno."
"Pohádali jste se?" optal se starostlivě a chytil mne za bradu.
Znovu se mi v hlavě vynořila vzpomínka na Yua. "No, dejme tomu. Koukej," řekla jsem a z tašky vytáhla předvolání před soud. Marcel to přejel pohledem.
"Nebude to nic velkýho. Chceš mýho právníka?"
Přikývla jsem a zula jsem si boty. Mé nevyzpytatelné cesty vedly rovnou do kuchyně, kde jsem si připravila jídlo a následně ho hodně rychle snědla. Marcel pořád koukal na to předvolání před soud. Když zjistil, že ho pozoruji, natáhl se ke mně a posadil si mě na klín.
"Nenecháme si náladu zkazit nějakým Yuem, ne?"
Nahodila jsem můj umělecky falešný úsměv a přikývla. Marcel mě políbil letmo na rty. Chvíli se mi díval do očí, ale po chvíli se naše rty zase spojily. Cítila jsem, jak přidavá na intenzitě. Zarazila jsem ho.
"Nemám náladu," pípla jsem.
"Říkali jsme přece, že si nenecháme zkazit náladu ne?" řekl Marcel trochu nabroušeně. Další věc, které jsem si v poslední době všímala, bylo, že chtěl se mnou čím dál častěji spát.
Radši jsem se mu podvolila a po nějaké té blažené době jsme oba leželi v posteli a tulili se k sobě.
Týden uběhl jako voda a já ho celý strávila s Marcelem. Chodili jsme po městě, já jsem nakupovala, on se kochal různými výlohami s hudbou. Šli jsme se klidně dvakrát denně projít do parku. Od skoro choré sousedky jsme si půjčovali každý den psa a vodili ho na procházku. Nejlepší na celém týdnu bylo, že jsem ani jednou neviděla Yua.
Ale v nejlepším se má přestat. Nastala středa a já měla soudní jednání s Yuem a jeho právníkem. Zatímco já měla druhořadého právníka, on měl určitě profíka ve svém oboru. Vyžehlila jsem si vlasy, ale negelovala si je. Oblékla jsem si sáčko a kalhoty, které jsem si kdysi koupila kvůli práci, ale neměla jsem ten komplet na sobě ani jednou. Marcel mi vtiskl polibek na tvář, popřál mi štěstí a já jsem odešla z domova. Odešla jsem a byla jsem šťastná. Byla jsem nesmírně šťastná. A kéž bych věděla, proč.
"Povstaňte," zahřměl soudce a všichni jsme si stoupli. Byla jsem přímo naproti Yuovi a celý začátek jsem se na něj dívala. Nemohla jsem se odtrhnout od toho muže, který byl poprvé oblečený trochu slušně. Měl černé kalhoty, černou košili, vlasy vyžehlené. Přes vlasy černý šátek a líčení tak akorát, aby to nebylo přehnané.
Soudce něco říkal, ale já jsem ho nevnímala. Byla jsem moc zaneprázdněná. Až když jsem si uvědomila, že nezkoumám protivníka, ale že zamilovaně hledím na muže mých někdejších snů, dala jsem si jednu probouzecí. Soudce dal povel k sednutí a tak jsem se posadila.
Celý proces probíhal rychle. Vypovídala jsem jen krátce a většinu věcí za mě zařídil Mr. Carter. To byl můj právník. Prťavoučký stařeček, který už měl na svém kontě stovky vyřešených případů. Z Yuovo strany padaly opravdu dobré argumenty, ale Mr. Carter se dokázal všemu ubránit. Dokázal rychle přemýšlet a tak jsem radši jen seděla a poslouchala.
Yuovo právník zrovna něco říkal, když Mr. Carter povstal a zvolal: "Námitka!"
"Mluvte," řekl soudce svým hrubým hlasem a zadíval se na Mr. Cartera.
"Moje klientka sice odvoz od pana Buhra přijala, ale nevěděla, že jel pod vlivem alkoholu. Ohrožoval oba dva na životě. Takže vlastně za to má klientka nemůže."
"Námitka!" stoupnul si Yu, až jsem málem spadla na zem. Když jsem se dívala na Mr. Cartera, musel si rozepnout košili.
"Ano?" otočil soudce hlavu na Yua.
"Vůbec mě neznala, nemusela nasedat do mého auta. A navíc, také byla pod vlivem alkoholu," rozmáchl se rukama. Psychicky jsem to nevydržela, vyšvihla jsem se ze židle a zvolala tím nejmelodičtějším hlasem: "Námitka."
Všichni v soudní síni na mě pohlédli.
"Při řízení byl Yu-…Hannes pod vlivem, takže i kdybych nenasedla, mělo by se to řešit. Ale dobrá, odvoz berme jako mojí chybu," začala jsem pozvolna a vyšla jsem zpoza stolku. Začala jsem chodit po plácku před soudcem. "Ale když jsem se ráno probudila u Hannese v posteli, byla jsem vyhozena, i když jsem předchozího dne byla pozvána. Dobře, i tohle je moje chyba. Ale když jsem utíkala tím malým městem, to Hannes byl ten, kdo mě zatáhl do ulice a bránil mi v odchodu. Přimáčkl mě na zeď!"
Yu ke mně přišel a zadíval se mi do očí. Místností se začal ozývat šepot přihlížejících. "No a co?"
Cítila jsem chvění mých kolen. "Je to omezování osobní svobody."
"Mohla sis za to sama, jako za všechno ostatní!"
"To teda nemohla! Nechtěla jsem, abys mi tohle udělal. Ke všemu ostatnímu jsem se ti podvolila, přiznávám."
"Chtěl jsem vysvětlení!" zvýšil Yu hlas.
Nechtěně mi vytryskly slzy. "A já chtěla lásku!" zakřičela jsem na něj a všechen ruch pominul. Yu se tvářil vyděšeně, překvapeně a šťastně zároveň. Vzlykla jsem a pokračovala: "Chtěla jsem se ráno vedle tebe probudit a zjistit, že to není sen. Jemně tě políbit. Chtěla jsem, abys otevřel oči, usmál ses, pohladil mě a popřál mi dobré ránko. Ale tys otevřel oči, který se ti vyděšením rozevřely a zeptal ses mě, kdo jsem." Yuovo ruka sebou škubla. Asi ji chtěl zvednout, ale rozmyslel si to. Podíval se na soudce a ten přikývl.
Třikrát kladívkem uhodil do stolu a stoupnul si. "Dnešní jednání se odročuje,"oznámil stejně silným hlasem jako vždy a odešel dveřmi, které měl za svými zády. Zmateně jsem stála na místě. Ohlédla jsem se na Mr. Cartera. Přišel ke mně, konejšivě mě chytil za rameno a řekl: "Vedla sis dobře, příště je dostaneme." Slzy se mi pomalu kutálely po tvářích a já nevěděla, jestli chci Yua ještě vůbec někam dostat. Všechny pocity jsem měla rozházené. Chtěla jsem Yua dostat na lopatky, ale zároveň jsem měla chuť se na něj teď vrhnout a dostat ho tak akorát do postele.
"Christine, zašlo to moc daleko," řekl Yu a jemně přiložil svou ruku na můj krk.
Opravdu jsem o sobě nevěděla. Připadala jsem si zdrogovaná. Chytila jsem ho za tu ruku, políbila ji a potom řekla: "Ne, to je totiž teprve začátek." Otočila jsem se na podpatku a odklapala jsem pryč ze soudní síně.
Došla jsem domů a hned u dveří mě čekalo tisíc otázek.
"Nech mě bejt," zasyčela jsem na Marcela a zamířila do ložnice. Převlékla jsem do něčeho pohodlnějšího a lehla si na postel.
"Christy?" oslovil mne Marcel opatrně a sedl si na druhou stranu postele.
"Hm?"
"Co se tam stalo?" optal se zamračeně.
"Něco jsem si uvědomila," řekla ta moje zdrogovaná část těla. Posadila jsem se a obrátila se k Marcelovi čelem. "Marceli. Ty a já… Pro mě jsi pořád jen přítel. Myslím, že nám to vážně nebude klapat. Měli bychom to ukončit a dál se stýkat pouze jako přátelé a manažer a klient."
"Ale," snažil se Marcel něco namítnout. Rozhněvala jsem se, vyskočila z postele a rozpřáhla ruce.
"Právě jsem ti řekla, aby ses sbalil a vypadnul z mýho bytu, mezi náma dvěma je konec, jasný?! AHOJ!" ječela jsem na něj, potom jsem vzala klíč od obývacího pokoje a zamkla se v něm. Zatáhla jsem závěsy a sedla si do rohu. Obličej jsem si ponořila do rukou a plakala. Usedavě jsem plakala, protože jsem věděla, že jsem právě udělala několik chyb. Už nemám s kým být, už mě nemá kdo chránit.
"Krávo!" zaječela jsem sama na sebe. Pomalu jsem se zvedla ze země a přešla k zrcadlu. Podívala jsem se na sebe a v tu chvíli cvakl zámek od vchodových dveří a já poznala, že Marcel je pryč. "Sebestředná, lakomá, vyžírající, blbá krávo! Nenávidím tě!"
Pěstí jsem uhodila do zrcadla. Malinké skleněné úlomky se mi ukotvili hluboko pod kůží. Pálilo to, krvácelo, ale já jsem vzala druhou pěst a praštila jsem do zrcadla znovu. Vysypal se i zbytek skla a já sledovala, jak se krásný zlatý rám pomalu sune k zemi, kde jen tichounce cinkne.
"I want you,
And I need you.
Save me please,
I'm bleeding.
I'm bleeding inside,
I'm bleeding from the outside.
All I threw away,
And you are not there
." Zpívala jsem si. "I want you, I need you!" Podívala jsem se na zakrvené ruce a zakrvavené oblečení a udělalo se mi zle. Zamotala se mi hlava a já se pomalu, jako ten rám od zrcadla, sesunula k zemi. Ale já jsem necinkla. Já jsem vyjekla hrůzou, co se ze mě stalo. Co jsem provedla.
A potom už je vše…jen….tma…….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 my-parrot my-parrot | Web | 23. května 2010 v 7:57 | Reagovat

caw koukám new blog já mam 1 den starej takze taky novej a doufám že tě můj komentář potěšil jestli jo tak mi tak udělej na oplátku radost.=) díík ahooj =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama