Sparkling star 7. díl

24. května 2010 v 23:11 | Kat-chan |  Sparkling Star
SPARKKLING STAR - Jsem zase vzhůru? Yu? Odjíždíš? Sestři, pomocte...


Cítila jsem, jak mi někdo svírá ruku, ale nemohla jsem s ní pohnout. Cítila jsem, že před mými zavřenými víčky je světlo, ale nemohla jsem je otevřít. Slyšela jsem hluboké oddychování, ale nemohla jsem se podívat, kdo to je. 
Uslyšela něco, jako otevření dveří a tak jsem nastražila všechny smysly. Tiché kroky se nesly až vedle mé postele, kde něco zašeptaly, asi spícímu muži, či ženě. Ta osoba něco zamumlala a pustila mi ruku. Bylo to, jakoby zmizla i část mě.
"Nic ji neudělej!" Poznala jsem mužský hlas, ale nedokázala jsem ho k nikomu přiřadit. Také jsem si tipla, že patřil tomu spícímu. Znovu se ozvalo otevření a zavření dveří a v pokoji nastalo hrobové ticho.
Cítila jsem na ruce strašně jemný dotyk, vypadalo to, že mě snad hladí. Měla jsem chuť otevřít oči a podívat se kdo to je. 'Marcel,' vybavilo se mi v hlavě a v duchu jsem se usmála.
"Promiň mi za to, co jsem ti provedl," omluvil se muž. Jeho hlas bych poznala všude, kdykoliv, kdekoliv. Žádný Marcel, YU!
"Nikdy jsem nechtěl, aby se tohle stalo. Nadával jsem na tebe, ale hluboko uvnitř jsem ti záviděl tvojí krásu, miloval tvojí prudkou povahu a strašně rád jsem se díval na ty sladké, sladké rty. A teď kvůli mně ležíš v nemocnici…" Jeho hlas se na konci rozklepal. Odkašlal si, vrátil hlas do původní polohy a pokračoval.
"Nerad bych, aby sis kvůli mně ubližovala ještě víc, než teď a tak… Budeš mi chybět." Dvěma prsty mi přejel po tváři, potom po rtech a nakonec mi vtisknul polibek. Jako kdyby mi dal nějakou protilátku do těla, když umírám. Jakoby mi znovu rozbušil srdce, když už bušit přestalo, otevřela jsem oči a podívala se do těch jeho. Pořád jsem nemohla hýbat rukama, ani nohama, ale viděla jsem ho a to mi stačilo. Odtáhl se ode mě a bylo vidět, že je docela vyděšený. Beze slova se otočil na patě a vykráčel ven.
"Je vzhůru," řekl a naposledy se otočil do mého pokoje. Potom zmizel za zdí a už se ve dveřích neobjevil. Naopak se do dveří nahrnuli Kiro, Strify, Johny, Henry a někde vzadu také Shin a Marcel.
Kiro mi padl okolo krku a brečel, jako malé dítě.
"Už jsem myslel, že…" nedokončil větu, ale věděla jsem, co chtěl říct.
"Nemohla bych umřít, dokud bych Ohyzdě nenakopala prdel," řekla jsem ztěžka a snažila se nastřádat sliny, abych nějak zahnala sucho v ústech. Všichni v pokoji se začali smát.
"Jseš to pořád ty," usmál se Johny a rozcuchal mi vlasy. "Jsem rád, že jsi v pořádku CL."
"Jo jsem…" kousla jsem se do rtu a znovu se podívala ke dveřím. "Kam šel… Yu?"
Kiro se Strifym si vyměnily důležité pohledy a Strify přikývl.
"Jel do Ameriky," oznámil mi Kiro v naprosto tichém napětí.
"Proč zrovna do Ameriky? Tam jel jako za rodičema, nebo za prací?"
Kiro si povzdychl, přestal mě objímat a chytil mne za obě ruce, jakoby mě chtěl uklidnit. Potom pomalu řekl: "Jel za jeho novou přítelkyní."
To mi vyrazilo dech. Začala jsem dýchat zrychleně a vykulila jsem oči.
"Pří-přítelkyně? Jste si jistí?" skákala jsem pohledem z jednoho na druhého a hledala trochu naděje. Všichni ale kladně kývali hlavami a tvářili se, jakoby mě litovali.
"Ale ten polibek a to co mi řekl a…. ten kretén."
"Nerozrušuj se!" okřikl mě Henry a sedl si ke mně na postel. "Za prvé ti za to nestojí a za druhé, tvůj mozek se potřebuje zase dostat do normálu. Když jsi spadla, uhodila jsi se hlavou o skleněný stůl. A ne málo…"
Pokusila jsem se rozhýbat ruku a po chvíli se mi to přece jen povedlo. Nahmatala jsem si obvazy na hlavě a stáhla obočí k sobě. Vážně jsem si toho moc nepamatovala. Rozbila jsem pěstí zrcadlo a z té krve se mi udělalo špatně, spadla jsem a…
"My jsme tě potom našli…" dodal Johny. Vylekaně jsem cukla hlavou. Vůbec jsem si neuvědomovala, že mluvím nahlas.
"Ale… jak jste mě našli?" zajímalo mě a pokusila jsem se posadit. Všechny části těla mi brněly, jak přicházely k sobě. Podívala jsem se po ostatních a očekávala odpověď, ale ty jen nervózně čekali.
"Myslím, že to nechceš vědět…" zamumlal rychle Kiro a pokusil se změnit téma hovoru. "No a jak ti jeeee?"
Přísně jsem se na něj podívala a konečně se plně posadila. "Kiro… řekni mi, jak jste mě našli."
"No… víš.. Yu se jaksi vloupal k tobě do bytu…"
"Vloupal, proč, co?!" vyhrkla jsem a skoro jsem se zakuckala.
"Vlastně nevíme… ale přišli jsme, Yu naprosto opilej seděl na zemi celej od krve," říkal Henry a bylo vidět, že ačkoliv Yua nemá v oblibě, říká to nerad. "Držel tě v náručí, slzy mu tekly po tvářích a pořád říkal, že za to může on." Po tom Henry schytal pohlavek od Shina.
"Tos říkal neměl, Henry." Všichni se podívali po mém zmateném výrazu v obličeji.
Přesunula jsem své prsty ke rtům a podívala se ke dveřím. Přála jsem si, aby se tam teď Yu objevil. "Držel mě v náručí a brečel?" zopakovala jsem tiše a Henry přikývnul.
Do pokoje vešla hezká, mladá sestřička s vlasy až ke kotníkům, svázané do culíku. Přišla ke mně a mile se usmála. "Jsem ráda, že jste vzhůru," řekla, položila malý tácek na stolek vedle postele a sáhla mi na čelo.
"Zdá se, že teplotu nemáte," zamumlala si spíše pro sebe a znovu roztáhla rty do úsměvu, poté se otočila k chlapcům. "Nerada to dělám, ale budete muset odejít. Za chvíli končí návštěvní hodiny a já potřebuji s Lost ještě něco probrat." Kiro mě políbil na tvář, Strify mě pohladil po rameni a ostatní se rozloučili jemným objetím. Když se za všemi zavřely dveře, sestřička vytáhla zpos kalíšku na prášky malý papírek.
"To vám tu nechal ten, co odešel jako první. Jak on se jen jmenoval…"
"Yu," dodala jsem a převzala papírek. Otevřela jsem ho a s úsměvem přečetla dopis.

Ahoj CL,
Divný, psát ti dopis, co? Ale já ti to nedokážu říct nahlas… Odjel jsem do Ameriky za mou novou přítelkyní. Mám ji fakt rád a myslím, že by to mohlo klapat. Ty mi ale zůstaneš na srdci jak z dobrého, tak ze zlého pohledu… ;D Cítim se vinnej za všechno, co jsem ti provedl, tak mi to prosím odpust. Pošlu ti fotky, jak se tam v Americe mám. Tak za měsíc zase ahoj, na nahrávání.
YU
"A ještě, Christine?" oslovila mě sestřička.
"Ano?" vzhlédla jsem a papírek položila vedle sebe na postel. Sestřička mě pohladila po vlasech.
"Byl tu za vámi každý den. Každý den vedle vás seděl a díval se na vás. Střídali se s Kirem. Když jeden spal, druhý hlídal." Pootevřela jsem ohromením pusu.
"Opravdu? To je úžasný…" vydechla jsem a široce se rozesmála. Podívala jsem se sestřičce na cedulku a přečetla jméno.
"Momori Michiyo," četla jsem. "To je hezké jméno."
"Děkuji, Lost. Mohu vám ještě nějak pomoct?"
Podívala jsem se sestřičce do tváře. "Budete si tu se mnou povídat?" poprosila jsem ji a po přikývnutí si s ní začala povídat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 iwka-chan iwka-chan | Web | 25. května 2010 v 17:02 | Reagovat

Ju některé věci  které jsi tam zmínila by mě vážně v životě nenapadli :D... jsi prostě dobrá ;).... už aby jsi napsala další díly. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama