Válka

23. května 2010 v 2:44 | Kat-chan |  Úvahy
Bu, bác a všechno lítá okolo...

Válka. Věc, kterou nikdo z nás nechce zažít, a přece jen existují ti, kteří si takové utrpení prožít museli. Krev, slzy, řev, vířící se prach, zvuk zbraní. Matky s dětmi, kteří sedí doma a den co den se modlí za otce, který nedobrovolně musel vzít zbraň a výstroj a postavit se nepřátelům. Nikdo neví, jestli jejich blízký právě nešlápl na minu, či jestli ho nezasáhli do srdce. Vojáci ve stanech skoro nespí strachem a steskem. Fotku svých milovaných nosí v náprsní kapsičce a při každé volné chvíli k ní promlouvají a líbají ji.
A proč se to všechno děje? Proč se vlastně válčí? Kvůli lidem, kteří chtějí mít pocit absolutní moci. Ty, kteří myslí jen na sebe a na své pohodlí. Dělají to, protože si k snídani chtějí dát o jeden kaviár víc a koukat při tom na svou nově podmaněnou zem. Rozmazlení fracci, kteří mají o kolečko víc a mají talent přesvědčit kde koho, že on je ten dobrý a ti dobří jsou ti zlí. Nebo je to možná někdo, kdo má vztek. Vztekem to všechno začíná a vztekem to končí. Každý se vzteká za svou zem.
A ještě atentátníci. Pro ně pojmenování neznám. Je prostě musím nazvat, s prominutím, absolutními debily (mluvím o jejich inteligenci a nemyslím to jako urážku). Strašná švanda, když hodím bombu do obchodního domu a koukám, jak to všechny pozabíjí a kolem lítají různé části těla. Stejná sranda, jako třeba naletět letadlem do mrakodrapu (11. Září).
Ale třeba to není jejich vina. Co když v dětství prožili něco hrozného a teď si vybíjí tu zlost, či oplácí, to, co se stalo jim. Všemu se dá zabránit, kdyby byli všichni lidé hodní a správní…Ale to by nebyl svět, to by byla krásná pohádka. Časem by se stejně vše vrátilo do svých starých kolejí. Začalo by se vraždit, krást, mlátit své děti.
Válka je nepěkná věc, která mě píchá na srdci, když o ní slyším. Pro televize je to obživa. "Hele, ve Vietnamu zabili dalších deset tisíc lidí, stoupne nám sledovanost, když tam dáme živé záběry." Místo, aby tam přiletěli a varovali lidi z ohrožených vesnic, schovali je pod svá mocná křídla, dali jim obživu a naději, tam letí vrtulníkem, natočí reportáž, provokativně jim ukážou veliký bagety a odlétnou si zpátky do rodné země, kde se neválčí. Tam se rozvalí na sedačce a ládují se brambůrkami, dokud neztloustnout. Tyhle lidi bych s chutí kopla do p*dele.
Přála bych si mít tu moc, abych na svět seslala mír, nebo kdybych aspoň dokázala přinutit lidi v naší zemi, aby ty chudáky podpořili. Vždyť mnoho z nich je nevinných. Po ulicích běhají sirotci. V domech se ukrývají bláznivé ženy. Všichni vyhublí, ale stejně v sobě mají víru. Věří, že se jednou svět obrátí a vše bude dobré. Tak jako my věříme, že po noci přichází ráno, oni věří, že po válce přichází mír. Ale bohužel, kreténi tu jsou pořád.
Pamatuji si, když jsem poprvé viděla, co je to válka. Bylo v Televizních novinách, na Nově. Mluvili o atentátě v nějakém městě, v Asii. Ukázali, jak jedou ti atentátníci v Jeepu bez střechy. Dva seděli na kraji auta, v rukách drželi pistole a stříleli lidi, kteří šli zrovna po ulici. V tu chvíli jsem se schovala za křeslo a divila se, jak někdo může být tak zlý. Bylo mi asi pět let. Toužila jsem vidět jim do hlavy, nebo k nim přijít a zeptat se jich. A zajímalo by mě to do teď. Možná proto chci studovat psychologii. Zachránit pár takových nechtěných bláznů, aby nezačali šílet a zabíjet. Pomoct jim vypořádat se s životem a naučit se, že za minulost se nemusejí mstít.
A co Vy? Co uděláte Vy pro to, aby se neválčilo? Pošlete dar, budete pomáhat druhým, nebo to budete sprostě ignorovat a dělat, jakože nic není? Pokud se najde člověk, který válku bere jako něco, co když se jeho osobně netýká, tak o tom nemusí ani přemýšlet, by měl ihned dojít ke stěně, zapřít se rukama a třikrát, či čtyřikrát se silně o stěnu uhodit. Možná se mu to tam srovná, nebo se mu to tam ještě víc pomotá a zemře. Ale tak ať! Takoví lidé na světě nejsou vůbec potřeba.
A Vy, co válku berete jako něco smutného, čemu byste sami chtěli zabránit, zamyslete se, ajk byste mohli pomoci. Přece jen, každá pomoc se cení, i když malá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama