< Sourozenecké pouto > < 2 >

9. října 2010 v 4:12 | Kat-chan
bond x)


Další díl Sourozeneckého pouta :) Snad se vám bude líbit... :)
!!UPOZORNĚNÍ!! TOHLE JE YAOI!! TO ZNAMENÁ KLUK + KLUK... PLATÍ TU PRAVIDLO "IF YOU DON'T LIKE, DON'T READ!" A JE TO HARD YAOI ;D

Před několika měsíci…
"NOBU!" zakřičela Natsuki uprostřed dveří do jejich úplně nového domku. V každé ruce nesla jedno velké zavazadlo a funěla jako lokomotiva z roku raz dva.
"Však už jdu," zabrblal Nobu a z vozu, který stál před domem, vytáhl další dvě zavazadla. "Bože, ty v tom snad táhneš náš byt rozloženej na cihly!" Rozčílil se, když mu pod váhou zavazadel ruce padly k zemi. Z nakvašeným mrmláním je za sebou dotáhnul dovnitř k Natsuki.
"Nobu," zavrčela jeho sestra a ukazujíc na kufry, které právě "dovlekl" domů na něj naštvaně mhouřila oči. "Jestli ty kufry budou prodřený, tak si mě nepřej!"
Nobu vzal jeden kufr a naklonil ho tak, aby viděl na jeho spodní stranu. Látka byla doopravdy prodřená, jak Natsuki předpověděla a všude čouhaly nitky.
"Hups," šeptl Nobu a radši kufr opět rychle položil. Tohle se Natsuki nesměla dozvědět a tak radši rychle vzal kufry a odnesl je do pokojů.
Oba dva začali vybalovat a začali se dohadovat o tom, jak bude všechno vypadat, jak vše bude postavené, v jakých to bude barvách a na co se to bude používat.
V tu chvíli bylo před dům představeno další auto. Krásné, černé, sportovní auto, ze kterého vystoupil nejdřív chlapec a potom i dívka, která se tomu chlapci hned se chytila za nabídnuté rámě. Společně vstoupili do domu a rozhlíželi se.
"To je krásné, tak malebné a roztomilé, tady se bude žít!" rozplývala se dívka, Momori, a tahala za sebou Naota po celém jejich novém domě - až narazili na Natsuki a Nobua. Když ti čtyři se na sebe vzájemně zadívali, všem se zatajil dech.
"Nobu." "Momori." Vydechli Momori a Nobu ve stejnou chvíli. Hned se objali a Momori vtiskla Nobuovi polibek na čelo.

Momori a Nobu byli vždy přátelé. Už od školy, kdy se poznali při hraní na hřišti.
Nobu seděl na pískovišti a brečel, protože mu právě jeho nejlepší kamarád dal přes hlavu bábovičkou a naštvaně odkráčel. Nikdo si ho nevšímal, nikdo se nestaral, co ten malý, drobný kluk chce. I když byl v téhle třídě jeden z nejstarších, nikdo z takové ustrašené nicky neměl pražádný respekt. Až na jednu dívku, která ho obdivovala.
Malá dívenka v červené sukýnce a černém tričku a botičkách se k němu cupitavě přikolébala a objala ho okolo krku. Nobu zkameněl a nechal se houpat v jejím objetí.
"Hájej tátej…" zpívala mu a nakláněla se ze strany na stranu do té doby, než Nobu nepřestal vzlykat. Potom si opatrně sedla vedle něj, dala mu jemnou pusu na čelo a usmála se.
"Uš neblečíš?" zeptala se ho milým vysokým hláskem a Nobu zakroutil hlavou. Dívenka vzala kraj svého trička a osušila mu jeho mokré oči. Potom se znovu zářivě usmála a objala ho.
"Stlašně mi fadí kdyš blečíš…" zašeptala mu do ucha, odtáhla si ho od sebe a najednou se zvedla a někam odběhla. Nobu svěsil hlavu. Další… pomyslel si a hrabal nohou v písku. Dívka mu ale poklepala na rameno, a když k ní obrátil svůj dětský pohled, natáhla k němu ručky a v nich svírala malého plyšového lvíka.
"Ať si silný jako lev!" zvolala a zachichotala. Toho dne Nobu poznal svojí první kamarádku - Momori.

Čas běžel a oni už chodili na základní školu. Nobu byl o dva roky starší, takže nebyli spolu ve třídě, ale Nobu byl přesvědčený, že se každou přestávku sejdou a budou spolu tak dlouho, jak jen to bude možné. Jenže se trochu mýlil. Do třídy s ním chodil chlapec, který se jmenoval Naoto - Momorin bratr. Byli si hodně podobní a chodili i velmi podobně oblíkaní.
Naoto byl vždy nejstylovější kluk, jak v nižších, tak ve vyšších ročníkách. Byl chladný, k málo komu otevřený a většinu lidí pouze využíval. A právě kvůli tomuhle byl oblíbený.
S jeho sestrou Momori chodil neustále za ruku, skoro jako by byli neoddělitelní. Na rozloučení, když museli jít na hodiny, si vždy vtiskli polibek… Nobu to nechápal.
Nobu to nechápal jen do té doby, než jeho sestřička dospěla do věku, kdy nastoupila do školy. Když ona byla v první třídě, on už byl v páté třídě a čekal ho poslední rok na základní škole, pak šel na nižší střední školu
Svou sestřičku Nobu opravdu velmi miloval. Miloval ji tak, jako nikdy nikoho. Jen krom jedné osoby a tou byla Momori.
Momori a Nobu se přestali stýkat, vídat, když se potkali na chodbě, klopili zrak k podlaze… Jejich vztah naprosto vychladl.
Nakonec se jejich cesty rozdělili a Nobu zůstal jen se svou malou sestřičkou…

A teď tu stáli, ve vřelém objetí, jako když se objímali ve školce. Momori mu tiskla rty na čelo, přesně jako v tom raném věku, kde ještě nebyl Naoto.
"Jak se tohle všechno stalo?" ptala se Natsuki, naprosto nechápající. Momori si pamatovala jen trochu. V dobách, kdy se Momo a Nobu spolu hodně bavili, byla hodně malá. "Jakto, že jsme se tu všichni takhle sešli? My dva sourozenci a vy dva sourozenci…"
"Osud to tak chtěl," zašeptala Momori, chytila Naota pevněji za ruku a zadívala se Nobuovi do očí.

_______
Naoto se k Nobuovi sedícímu na zemi pomalu přibližoval a usmíval se.
"Nobu, ty víš, že nade mnou nevyhraješ. A taky víš, že tvoje sestra bude vždycky věřit mě," řekl mu výsměšně a přicházel k němu stále blíž a blíž. Klekl si před něj a surově ho chytil za tváře. Nobuovi se v očích nahromadily slzy a z posledních sil je držel, aby nepřetekly přes okraj. Nechtěl před ním brečet.
"Rozbreč se, dělej!" okřikl ho Naoto a surově ho přirazil k posteli. "Chceš brečet ne? Jako malá holka, rozbreč se!" Takový nátlak už Nobu neunesl a z očí se mu po tvářích začaly kutálek velké slané potůčky. Naoto natočil jeho obličej přímo naproti svému.
"Ty víš, že si tě vezmu, ty to víš. Že Momori i Natsuki budou věřit mě… Nevyhraješ," zopakoval mu ještě jednou přímo do očí. Nobu přikývl a vykoktal: "V-Vím." Bolestně zavřel oči. Nemohl proti Naotovi bojovat.
Nejen, že byl Naoto silnější, byl lepší ve všem. Měl větší svaly, byl větší, rychlejší, kdyby se o něco Nobu pokusil, akorát by to od Naota schytal ještě víc. Už několikrát si od něj Naoto ukradl polibek. Teď si Nobu musel přiznat, že mu bude nejspíš dát mnohem víc.
Naoto se na Nobuovo rty chtivě přisál a ochutnával ho. Pak nasál trochu jeho slin.
"Jsi sladký," zachichotal se jako malé dítě a sledovat Nobuovo tvář, jak se kaboní. "Ale no tak. Usměj se, vždyť tohle zažíváš poprvý…" Naoto se k Nobuovi nahnul a zašeptal mu do ouška. "Ale ne naposledy."
Jeho tváře stále svíral prsty levé ruky, zatímco pravá si našla cestu pod jeho triko a začala mu dráždit bradavky.
"Bude se ti to líbit," olízl Nobuův krk a pevněji sevřel jeho jemný obličejík. Ukazováčkem a prostředníčkem mu rozevřel pevně k sobě semknutá ústa a vsunul je tam. Strkal je tam, jako by to byla jeho chlouba.
"Naoto," zakňučel Nobu přes Naotovi prsty a ten mu je zarazil hluboko do krku. Nobu se začal kuckat a navalovalo se mu.
"Deeptroath děvko!" zakřičel a potom se na chvíli zastavil a vytáhl prsty z jeho pusy. Stále na něj byl natisknutý, aby mu Nobu nemohl utéct, ale už ne tak pevně. Díval se na Nobuovo roztomilou tvářičku, jak se strachy klepe a brečí. Konejšivě ho pohladil po vlasech.
"Tak dobře… poprvé budu jemnější," uznal Naoto. Nesnesl by brečící loutku - zvlášť, když to byl Nobu.
Znovu sevřel jeho tváře. Tentokrát ale jemně a oběma rukama. Přiblížil si jeho obličej ke svému a začal ho znovu, vášnivě líbat. Rukama mezitím hladil jeho mužné, ale přesto tak jemné tělo. Přejížděl mu prsty přes krásně tvarovaný hrudník a bříško a opět dráždil jeho bradavky.
"Chci jen slyšet sténat tě mé jméno, Nobu," zašeptal Naoto, když líbal svého malého spolubydlícího na krku. Odtáhl se od něj, sundal mu triko, poté kalhoty a nakonec i slipy.
Vzal jeho úd jemně do ruky a začal ho dráždit. Jen velmi jemně a pomalu. Nobu zaklonil hlavu a kousl se do rtu, aby z něj nevyplynul jediný slastný sten.
Naoto přidával na rychlosti, a když viděl Nobuovo snažení, přidal i rty. Sál, nasával, kouřil mu ho s překypující vášní a Nobu se neudržel a vyjekl. Začal zběsile dýchat a sténat.
"Naoto, to není správné, jsme oba kluci," šeptl. Naoto to bral jako pobídnutí, aby udělal něco víc a proto si ho vyndal z úst a zuby mu velmi opatrně kousal do předkožky. Nobu zatnul pěsti a zaječel slastným pocitem ještě jednou.
"Pro jednou to neuškodí," změnil svůj názor. Třeba mu Naoto přeci jen nechce ublížit, říkal si.
Jenže tím si právě přivolal to, co nechtěl. Naoto si jeho penis vyndal z úst a sám si rozepnul kalhoty. Byl pod kalhotami úplně nahý, takže když sklouzly na zem, odhalili jeho plně ztopořené mužství, tak dvakrát větší, než měl Nobu. Když to Nobu viděl, spoceně a těžce polknul.
"Kuř!" přikázal mu Naoto, ale ne tak přísně, jako předtím. Když se k tomu Nobu neměl, chytil ho za vlasy a svůj úd mu násilím vložil do úst a jeho hlavou hýbal, dokud Nobu znovu neuznal prohru a nepřevzal iniciativu. Naoto začal také sténat.
Po chvíli se ohnul k Nobuovi a natáhl ruku k jeho zadečku. Poplácal ho po něm a bez nějakého upozornění mu strčil do dírky dva prsty. Nobu zakňučel bolestí, bolestně stáhnul obočí, ale kouřit nepřestával.
Naoto začal prsty v jeho zadečku rejdit, po chvíli je vyndal, narovnal se a vypnul hruď, protože právě vyvrcholil a vystříkal se tomu roztomilému klučíkovi do pusy.
Naoto se zvedl, naprosto v klidu si oblékl kalhoty a řekl: "Jestli tě takhle najdou, tak si mě nepřej - i když ti stejně neuvěří." Poté zmizel ve dveřích, které za sebou s bouchnutím dovřel.
Nobu se schoulil do kuličky a plakal. Plakal tak dlouho, dokud neusnul. Opravdu jako malé dítě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kee-chan Kee-chan | Web | 9. října 2010 v 18:46 | Reagovat

Muhehehe *-* Yaoi~~ Ty víš jak udělat Kee radost *Slint* A takový správně rape *Slint číslo dva* ... Těším se na další díl!! *Aby mohl být slint číslo tři*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama