The daughter of Evil

6. října 2010 v 14:26 | Kat-chan |  Povídky jednorázovky


V dávných dobách, mezi krásnými poli plnými květin, v údolích, kde proudí blahodárné, třpytící se řeky, stál zámek.
Byl to zlomyslný zámek, stejně jako celé království, v jehož čele stála teprve čtrnáctiletá princezna. Byla zlá, jako sám ďábel, někteří z poddaných o ní mluvili jako o "Dceře zla". Všechen její nábytek byl ten nejdražší a nejhonosnější, jaký jen z cizích zemí bylo možné dovézt. Její věrný sluha, který měl podobně půvabnou tvář jako ona, vždy stál po jejím boku a naslouchal rozkazům. On a její kůň, Josephine, byli její jediní oblíbenci.
Stále vybírala peníze z královské pokladny, a když došly, využila nevědomých lidí a obrala je o poslední zlaťák. Jakoukoliv minimální vzpouru, nebo normální prostou ženu, která přišla prosit o krajíc chleba pro své nebohé, hladovějící děti, která se rozčílila kvůli odmítnutí, trestala utnutím hlavy.
"No tak! Pokleknout!!"
Květ zla kvetl dál, stejně jako vzácné květiny v zámeckém parku. Jenže uvnitř její duše něco strádalo.
Princezna zla se zamilovala do modrovlasého muže. Nechala ho nenápadně sledovat, aby se o něm dozvěděla co nejvíce, jedno věděla jistě - chtěla ho pro sebe.
Jednoho dne k ní přijel posel se zprávou, že modrovlasý muž je zamilovaný do zelenovlasé ženy, jeho sousedky. Prý se do ní zamiloval na první pohled, protože byla nádherná jako výstavní perla, jichž měla princezna plnou truhlu.
Princezna posedlá žárlivostí a nenávistí k modrovlasému svolala členy jejího ministerstva, kteří skákali podle jejího pískání a tichým hlasem, bez vysvětlení šeptla:"Zničte je…"

Její věrný sluha byl princeznou vyzván, aby vlastnoručně zabil zelenovlásku a přinesl princezně pramen jejích vlasů. Ten ji ochotně poslechl a vydal se s princezninou armádou na cestu.
Mnoho domů bylo vypáleno a mnoho lidí bylo zabito. Princeznin sluha dohlédl na vraždu modrovlasého a poté šel do domu zelenovlasé krásky. Při pohledu na ní uvěřil pověrám o kráse rovnající se lesknoucímu se klenotu té nejvyšší ceny. Zelenovlasá netušila, čehož sluha žádá, za jakým je tu cílem a tak ho pozvala na čaj. Sluha se do ní okamžitě zamiloval, ale nechtěl zklamat svou princeznu, kterou miloval také. Přemohl své srdce, které se mu trhalo, když zabodl do křehkého těla zelenovlasé krásky dlouhý nůž, který celý den odpočíval v pochvě a čekal pouze na tuto chvíli. Zelenovlásce vyhasly smaragdové oči. Sluha se vedle ní zhroutil na zem a dívajíc se na své zakrvavené ruce nemohl uvěřit, že to udělal.
V zámku předal princezně pramen zelených vlasů, které si princezna vystavila jako trofej z boje, který sama vedla. Po vyvěšení trofeje se otočila na sluhu, zlý, pyšný úšklebek proměnila ve stydlivý úsměv a šeptla: "Děkuji."
Lid si po tomto útoku uvědomil, čeho je zapotřebí. Začalo se chystat povstání namířené na princeznu. V čele této armády stála bojovnice s hnědými vlasy a rudým oděním. Byla odhodlána princeznu svrhnout z trůnu za každou cenu, i za cenu vlastní smrti.
Boje byly dlouhé a vyčerpávající, dlouholetá válka, ale díky nenávisti, jakou lid k princezně pociťoval, se nakonec podařilo princeznin zámek obklíčit a nádhernou, přitažlivou, ale ďábelskou princeznu zajmout.
"Ty drzoune!"

V dávných dobách, mezi krásnými poli plnými květin, v údolích, kde proudí blahodárné, třpytící se řeky, stál zámek, velmi honosný zámek.
Byl to zlomyslný zámek, stejně jako celé království, v jehož čele stála teprve čtrnáctiletá princezna.
Doba byla ustanovena na tři hodiny odpoledne. Ve tři hodiny odpoledne, s úderem velkých věžních hodin, které se nad městem tyčily jako strážci, osoba nazývána princeznou už nebude muset zpytovat svědomí ve studených žalářích.
A konečně ten čas přišel. Zvuk odbíjející třetí hodinu odpolední, na který lid tak dlouho čekal. Zvuk hodin, který se nesl tichým městem, které upadlo do smutku, že po tak dlouhou dobu jim vládlo takové zlo. Nechtěla se dívat na lid, nechtěla se dívat na nikoho, kromě sebe a jejího věrného sluha…
Ostří gilotiny rychle padá k princeznině hlavě, které na rtech zůstává vykřiknuté jméno, poslední slovo. Její žluté vlasy a róba se barví do rudé barvy, stejně jako všechny žluté květiny v království, které princezna používala jako svůj královský znak.
Teď už se o ní nebude mluvit jinak, než o dceře zla. Ale jedna osoba z dáli pozoruje její oddělenou hlavu od těla a smutní.
"Lene!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama