Jak si sadista našel masochistu...

25. listopadu 2010 v 12:24 | Kat-chan |  Povídky jednorázovky
UPOZORNĚNÍ: YAOI! (Myslím, že pro někoho hard yaoi)
Pairing: Hidan x Itachi
Něco málo: Auky auky :D:D
HidaIta

Seděl jsem na křesle a dělal jsem, že čtu nějaký časopis, který ležel na stolku. Ve skutečnosti jsem byl ponořený do svých myšlenek… Proč někdo tak nádherný, sexy a krásný jako já schytá skoro vždy to nejhorší?
Vzpomínal jsem na včerejší noc a-
"Odkdy čteš časopis Nehtová móda mladých žen?" vyrušil mě z přemýšlení jeho hlas. "Jo a taky to máš vzhůru nohama."
"Drž hubu!" zařval jsem a hodil časopis vedle sebe na zem. "Co tady vůbec děláš, nemáš bejt u tý svý dokonalý?"
Zasmál se mé ubohosti. Kdyby mi bylo do smíchu, smál bych se taky. Jenže mě do smíchu nebylo. Při pohledu na to, jak jeho triko těsně obepíná svůdné tělo, jak mu šedivé vlasy rozčepýřeně rámují obličej, jak mě sledují jeho fialkové oči, mi bylo spíš do zoufalého dětského breku.
Obrátil se ke mně zády. "Kam myslíš, že teď jdu. Měj se."
Když se za ním zavřely dveře, vydechl jsem úlevou a zabořil se hlouběji do křesla. Myslel jsem, že tím je uzavřena včerejší noc a nic se nikdy nevrátí. V tom jsem se ale zmýlil.
Hned na to se totiž otevřely dveře a v nich stál on, Hidan, tyran. "Uvidíme se… Večer!" A pak se dveře zavřely po druhé.
Přikryl jsem si obličej rukama a zoufale zahučel, vystresovaný tím vším. Nejradši bych se z týhle zpropadený vily odstěhoval a žil si někde sám, daleko od Hidana, od všeho, co mi udělal.
"Itachi? Tobě je blbě?" zaslechl jsem Kakuzův hlas. Odkryl jsem si pravou část obličeje a obrátil k němu pohled.
"Ne, to je dobrý."
"A co dělá prst?" optal se. Zvedl jsem ruku do výšky očí a prozkoumal jsem ukazováček, na kterém se těsně nad kloubem vyjímaly černé Kakuzovy nitě.
"Bolí," zamumlal jsem tiše a pokusil se s tím prstem zahýbat. Obličej se mi bolestí stáhnul.
"Tak ho hlavně nech na pokoji," upozornil mě Kakuzu a s jeho kufříkem a pláštěm se vydal ke dveřím, za kterými před chvílí zmizel Hidan.
Bál jsem se, že když je otevře, Hidan tam bude stát, ale nic takového se nestalo.
"Jdu do práce, když tak to řekni Peinovi," mrkl na mě ještě, než se dveře už po třetí za tuhle chvíli zavřely.
Zvedl jsem se z křesílka a rozhodl se změnit pozici. Bezcílně jsem se toulal po tom zbytečně velkém sídle a v hlavě se mi vynořovaly různé úryvky.
Když mě hezky poprosíš, nechám tě jít…
Vyliž si prdel!!!
To ty budeš chtít lízat tu mojí, uvidíš…
Oklepal jsem se, chytil se za hlavu a radši si šel pro nějaké léky na uklidnění. Aspoň budu třeba dnes večer tak mimo, že mě Hidan nechá být.

Jenže moje očekávání se nenaplnilo. S úderem osmé hodiny na velkých stojacích hodinách v hale do vily vtrhl šedovlasý muž oblečený v polorozepnuté košili a perverzním úšklebkem na tváři.
"Itachi!" zavolal na mě a já se vyšoural v zuboženém stavu z obýváku. "Ty ale vypadáš. No nevadí, zajdeme nejdříve do koupelny." Na nic nečekal. Na žádné slůvko pro, ani na slůvko proti. A já taky držel hubu, protože jsem moc dobře věděl, co by následovalo, kdybych si ji otevřel na špacír. Rozhodl jsem se dělat mrtvého brouka, rovné dřevo, naprosto bezcitného ubožáka, kterého zajímá jen jeho neštěstí. Budu se tvářit smutně a nebudu se hýbat.
Dotáhl mě až do koupelny, tam mi poručil, abych ho svlékl. Naprosto bez emocí jsem ho vysvlékl z jeho oblečení, pod kterým byl jako skoro vždy naostro a on zase svlékl mne. Teda, svlékl. Všechno mi roztrhal na cáry nepoužitelné látky.
Napustil vanu, ponořil se do ní a řekl mi, abych si sednul vedle něj. Bohužel ta vana byla tak velká, že to nebyl žádný problém. A tak jsem si teda sednul vedle něj, s kamennou tváří hleděl před sebe a dělal, že nevnímám jeho dotyky, které mi brousili všude po pokožce.
Včera na mě nožem, dnes na mě medem?
Ani jedno sprosté slůvko, ani jeden určitý příkaz a ani jeden důkaz o jeho nadřazenosti? Třeba je opravdu jiný…
Po chvíli koupele se naklonil pro mýdlo, celého mě umyl, pak usušil a když usušil i sebe, vzal mě do náručí a nesl přes celé sídlo až do sklepení. Zoufale jsem zavyl a snažil se z jeho objetí vymanit. Byl ale mnohem silnější než já. A tak jsem za chvíli stál uprostřed hnusné kamenné místnosti příjemně vyhřáté krbem, s rukama v okovech, které mi je táhly někam ke stropu. Nohy přivázané provazy nepřirozeně roztažené.
Vytáhl z kapsy nůž a usmál se na mě. V duchu jsem zavyl a s bojácností v očích sledoval ostří jeho nože, které neprodleně mířilo k mojí pokožce na stehně, až ji nakonec proťalo.
Zakřičel se, ale můj výkřik byl nakonec utlumený Hidanovo rukou.
"Chceš snad, aby tě někdo slyšel, koťátko?" zašeptal, a když cítil, že už nic neříkám, ani nevydávám žádný zvuky, stáhl ruku z mých rtů dolů.
"Nejsem žádný koťátko a už vůbec nejsem hračka pro tvoje sadistický hrátky…" zavrčel jsem v bolestech.
Vzal svůj oblíbený bičík a několikrát mě s ním švihnul přes záda. Zavyl jsem bolestí a prohnul se tak, až pouta zachrastila. Zápěstí už mě pálila, protože pouta se mi zařezávala do kůže.
Škrábal mě, bil a kousal po celém těle. Tohle všechno neskutečně bolelo…
Přitiskl se na mé rty a kradl mé polibky, kradl to, co jsem chtěl sdílet s někým zvláštním a jedinečným, někým, koho budu i milovat. Jeho jsem zatím neměl rád o nic víc, než klystýr.
"Itachi," zašeptal mi do ucha a mým tělem se nechtíc prohnalo stádo ledových jehel. Jeho ruka sjela po mých zádech až k zadečku. Cítil jsem, jak do mě zajíždí jeho prst. Bolelo to, bolelo to ještě ze včerejška. Vytryskly mi slzy a on mi je druhou rukou setřel.
"Nenávidíš mě?" zeptal se a já se divil, jak se jeho z tak hrubého mohl tak změnit, že byl měkký jako samet.
Nevěděl jsem ale jak odpovědět. Nenáviděl jsem ho, opravdu hodně, ale neměl jsem síly mu to říct. Nejspíš to bylo proto, že jsem věděl, co by mě čekalo.
Svou otázku ještě zopakoval a vystrčil ze mě svůj prst. "Ano," zavrčel jsem tiše. To, jak se na mě podíval, se mnou otřáslo. Byl to takový pohled plný citů a lítosti… Řekl bych, že jsem ho snad i dostal do kolen.
Palec vtisknul těsně pod můj ret, ukazováček pod bradu, stiskl a přitáhnul mne na jeho sladké rty. Nevěděl jsem, jestli mi už totálně neruplo v hlavě, ale když mě líbal takhle jemně, bez žádného kousání, líbilo se mi, užíval jsem si to. Bože… A jeho tělo.
Jakmile mi ale do hlav nastoupila skutečnost, že mě připoutal v tomhle hnusnym sklepě a chce mě znovu znásilnit…
Sjel jeho polibky po mém krku až k bradavkám. Jednu vzal do pusy, kousal do ní a olizoval ji a s druhou si hrál prsty. Zaklonil jsem hlavu a kousnul se do rtu, aby mi skrz ně nepronikl ani jediný vzdych. Udělal bych mu tím radost a to jsem nechtěl.
Nožem mi přejížděl po pokožce a zůstávala tak za ní ne moc hluboká jizva. Stejně to ale štípalo. Pak po té jizvě přejel jazykem a to pálilo KURVA HODNĚ.
"Au, au," zasténal jsem a sepnul ruce v pěsti. Hidanovi se to líbilo. Ale rázem přestal, narovnal se a došel do rohu místnosti. Tam zatáhl za provaz, který mi mé nohy zvednul do vzduchu. Připadal jsem si jak na gynekologické prohlídce.
Přišel ke mně zezadu, vzal do ruky moji chloubu a tu svou do mě tvrdě zasunul. Vytryskly mi slzy, které se teď řinuly jako dva vodopády. Přirážel a já musel sténat slastí, protože i přes tu bolest mě to vzrušovalo.
Když se udělal, zavázal mi oči a nechal mě tam…
Usnul jsem, nebo jsem ztratil vědomí…

Nevím, co se dělo, vím jen, že jsem se probudil ve svém pokoji, na svojí posteli. A Hidan tam seděl vedle mě na židli, v ruce knihu, na očích brýle a četl si.
"Už jsi vzhůru?" zeptal se, aniž by odklonil zrak od knihy, naslinil si prst a obrátil stránku.
"Jo… kreténe," zavrčel jsem a vstal jsem z postele. Celé tělo jsem měl pořezané a bolelo, když jsem udělal jakýkoliv pohyb. Hidan zaklapl knihu, odložil ji na stolek a usmál se na mě. Já mu úsměv neopětoval. Dal jsem mu místo toho pěstí.
Jeho brýle letěly přes půlku místnosti, až se zastavili v rohu, skoro rozlámané.
Přišpendlil mě k posteli a zuřivě se mi díval do obličeje. Tekla mu krev z nosu.
"Co je? Zase si jdeš na mě vyřešit nějakej mindrák? Třeba, že neumíš šukat tu tvojí bezvadnou přítelkyni?" zeptal jsem se ho provokativně. Každej kousíček těla mi spalovala bolest, úzkost, žárlivost…
Jeho pohled se změnil. Najednou na mě koukal zděšeně. Pustil mě a já nezaváhal, sebral jenom kalhoty hozené přes židli a vyběhl ven z pokoje, kde jsem si je oblékl a pokračoval jsem ven z vily.

Jenom v kalhotách a botách ledabyle nazutých jsem utíkal někam daleko, tam, kde mě nikdo nenajde. Lidé se za mnou otáčeli. Ještě asi neviděli mafiána, který bez trička utíká a přitom si stále hřbetem ruky otírá slzy, které mu kapou z očí.
Doběhl jsem na druhý kraj města, do jednoho z parčíků a sednul si tam pod rozkvetlý strom. Naštěstí pro mě bylo tak teplo, že mi ani nevadilo, že jsem polonahý. A stejně se mi v hlavě hnaly naprosto jiné věci.
Přehrával jsem si, co všechno jsem Hidanovi udělal. Nenašel jsem nic, co by nějak mohlo poškodit ten přátelský vztah mezi námi. Tak co se stalo, že se takhle chová?
V hlavě mi hučelo tisíc hlasů a každý říkal něco jiného. Mezi nimi se ale prodíral jeden hrubý, který byl tak podobný tomu Hidanovému. Říkal mi, že to všechno se mi líbí…
Podíval jsem se na rozřezané břicho, na kterém byly ty největší rány přelepeny náplastmi. Možná, že se o mě stará… Třeba mi tak vyznává lásku, říkal jsem si v duchu… Zaklonil jsem hlavu, díval se do koruny stromů a přemýšlel. Pak jsem se zvedl a pomalým krokem jsem šel skrz město zpátky k vile. Nesmím před tím utíkat…
Po cestě jsem se ještě stavil v jednom z krámů…

Přede dveřmi jsem se zastavil a ještě na chvíli zaváhal. Mám, nemám? Nakonec jsem se zhluboka nadechnul a vkročil. Potichu jsem za sebou zavřel a šel do mého pokoje.
Vylekal jsem se, jakmile jsem viděl, že Hidan sedí na mojí posteli a v ruce drží kus látky z mých šatů, potříštěné mou krví.
"Hidane," oslovil jsem ho lehce. Nadskočil a rychle vzhlédl. Nespokojeně si mě prohlédl, zvedl se a chystal se na odchod. Já ho ale zatahal z jeho košili a stáhl jsem ho zpátky na postel. Překvapeně vykníkl, až jsem se musel zachechtat, jak vtipně a trapně to znělo.
"Co chceš?" zavrčel a jeho fialové hluboké oči se ode mě odvrátili stranou. Kdyby snad dovedl vyhnat do tváří trochu krve, začal by se červenat.
Natáhl jsem k němu ruce s mým "dárkem". Díval se na ty nová ocelová pouta s jemným kožíškem jako na boží zjevení.
"Co to má…?" stáhl obočí k sobě a znovu se mi zadíval do obličeje.
Pokrčil jsem rameny, lehce se začervenal a natáhl k němu mé ruce. "Nechci mít tak bolavá zápěstí…"
Hidan se rozchechtal, přitáhl si mě a vtiskl mi sladký, dlouhý polibek…
A tak si sadista našel svého masochistu - přes týrání, křik a krev, která se prolévala klidně i dvakrát za noc…
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kee Kee | Web | 26. listopadu 2010 v 20:42 | Reagovat

*-* Má drahá, vy mě stále uvádíte do rozpaků. Takové rozkošné SM ^^ Zbožňuju Vás +.+

2 Fedlle-chan Fedlle-chan | 26. ledna 2014 v 13:30 | Reagovat

Awww TwT mám pocit že se ze mě stává závislák na úchylnostech a yaoi(hard) :3 to byl asi nejlepší co jsem kdy četla *w*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama