Tomáš Klus - Přičichnutí alergikovo

10. února 2011 v 21:52 | Kat-chan |  Hudba
avatar
Kdo si snad myslel, že Vás budu do chřtánu rvát pouze písně cizích zemí, mýlil se. I já poslouchám české interprety!
A jeden z mých nejoblíbenějších je Tomáš Klus. A není to kvůli hudbě (řeknu Vám... není to přesně můj styl), ale kvůli jeho textům.
Má v sobě něco z Nohavici a Kryla, dvou textových géniů. Kdo není úplný debil, pozná, že tahle píseň rozhonění o alergii, která na nás přichází s jarem.

A co nám o sobě on sám poví?
"Vznikl jsem Zničehonic. Jako se běžně vzniká. Prozatím nijak nevynikám, neb Štěstí je plaché a náladové. Chtěl jsem založit kapelu a nebýt sám, ale jsem líný a sebestředný. Jsem člověk a jako takový o sobě píšu. Píšu taky o lidech kolem, ale takovéto texty tajím, protože kolemjdoucí neradi slyší o nedostatcích..
Nahrávky to nejsou věru kvalitní, ale co víc se dá vydolovat z počítače jen o pár let mladšího než já, co se dá čekat od kytarového samouka, co se dá slyšet od kluka s uzlíky na hlasivkách ( tak prý je nemám )? Tolik k mé stručné charakteristice..
( víc o mně v každé z těch pár písniček :) "

Pod perexem je text :)


V nose mě šimrá alergie, jak se tak šourám alejemi, ale je mi fajn dobře se tu žije, v mé rozkvétající zemi.
Tak trochu slzím a pokašlávám,
jak mi do očí padá pyl z květů,
nevěřím všem těm poplašným zprávám,
mně prostě a dobře je teď tu.

Pletence milenců v čerstvé trávě
a křik dětí z pískoviště,
já věřím nejvíc své vlastní hlavě,
mé tělo je mé utočiště.
Tak mi doktoři pouštějí žilou,
to aby infekce nezpůsobila,
že bych snad nakazil taky svou milou,
zemi co vskutku je čilá.

Pověstná jarní apatie a dlouhé fronty před apatikou,
já a ty kouříme u Slávie,
dál pak po nábřeží elektrikou.
Kousek od tud je galerie,
vrátného znám a za litr rumu,
uvidíš obrazy mistrů z Itálie a vrátného zlitého jak pumu.

Rád se kochám a rád jsem kochán,
koho chleba jíš, toho píseň zpívej,
já zpívám tomu koho zrovna potkám,
dělám všechno pro to, abych zůstal živej.
Páč mi doktoři dál pouštěj žilou,
infekce ve mně však už pokročila,
co nejde rozumem musí jít silou,
kam pak se mrška skryla.

Zápisy vznešených dialogů,
citáty velkých mužů i žen,
kouřové signály úst demagogů,
zde domov můj - má rozkvetlá zem.
Oteklá tvář, vstupenka do legií,
stíny tlouštíků na štíhlých křivkách cest,
partizán napaden letargií,
bezelstná vítězství slibů a gest.

Na základní škole T.G.Masaryka naříká poslední učitel dějepisu,
znuděných studentů se výklad nedotýká,
budoucnost národa krapet mimo mísu.
Tak mi doktoři pustili žilou,
infekce nátlaku ustoupila,
pak opustím taky svou milou,
zemi čo zabudla, že mala Kryla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama