Tak přece nekaž partu...

15. března 2011 v 15:12 | Kat-chan |  Slova Katou

Když jsem dnes přišla na blog Iwky-chan, zaujal mě článek o kouření. Následné události, jako příchod na blog.cz a pohled na článek týdne, tomu daly tak, že teď sedím u mého bílého služebníka a ťukám do něj prsty článek na téma týdne "Kouření".

Cigareta v ruce, oči tučně zvýrazněné černou tužkou a polodlouhé, světle blonďaté vlasy s černým podbarvením - takhle jsem ještě nedávno vypadala. Frajerka, co si myslí, že jí patří svět, protože ve tmě se v její ruce rodí světluška. Zabijácká světluška nesoucí dávku nikotinu a dehetu, rakovinotvorných látek, slatkého opojení, oblbnutí smyslů.

Já jsem obecně snadně ovlivnitelný člověk. Ovšem tohle není žádná omluva pro mé činy, které konám. Každý má svůj mozek a má se rozhodovat za sebe a s ovlivnitelností se dá pracovat. Každý umí říct "ne".
Znáte to z takových těch filmů o teenagerech? Takovou tu větu: "Tak přece nekaž partu a dej si taky!" No, a já jsem na tohle přesně naletěla.


A teprve v létě, v roce 2010 jsem plně přestala kouřit. Byla jsem na táboře s Iwkou-chan a už předem jsem byla smířená s tím, že budu muset celých čtrnáct dní vydržet bez přísunu nikotinu. Počítala jsem s nervozitou, s tím, že budu hnusná a s tím, že budu mít křeče jako feťák závislý na háčku. Ale ono to nic nebylo!
Samozřejmě, otáčela jsem se za lidmi u naší chatky a když se někdo zeptal: "Máš oheň?" Měla jsem chuť říct: "Až ho najdeš, dáš mi jednu?" Ale nic takovýho jsem neřekla.
Neříkejte mi, že přestat je těžký. Těžký bylo vrátit se domů. Těžký je vyhrát maraton. Těžký je rodit, ale přestat s kouřením nic není. Aspoň pro mě. Dobře, jeden den mě bolela hlava a tak jsem nikam nešla, ale byl to jeden blbej den.

Já sama kuřáky neodsuzuji. Musím přiznat, že v dobách, kdy jsem neměla záchrany jako Cathy, Iwku-chan, Kee-chan a další, Vám neznámé lidi, látky v té jedné světlušce uklidnili všechny smysly a bylo po nervozitě. Ale je to droga. Je to droga stejně jako kofein, stejně jako alkohol, stejně jako heroin, stejně jako andělský prach.



Na začátku je to prostý frajerizmus. Chcete být cool, buďte cool. Vystavujte se s tím a choďte z domova s modřinami, protože na to rodiče přišli. Pak zjistíte, že přestat není jen tak, když Vám před obličejem leží krabička cigaret. Nakonec se stydíte, kouříte pouze v hospodě s dalšími kuřáky, nebo někde za rohem, kde Vás nikdo neuvidí. A nakonec přestanete.

Na druhou stranu (další slova budou buď ironie, nebo pouze zesměšnění kuřáků):
  • s cigaretou se lépe seznamujete, zkuste jít po ulici a zeptat se na "oheň", když jste nekuřák. "Nemáte oheň?" "Mám." "To je pěkný. Ale já ho nepotřebuji, jsem nekuřák."
  • když nevíte, co máte říct a potřebujete vymyslet inteligentní odpověď, začněte kouřit. Víte jak dlouho zabere popotáhnout si a vydechnout obláček kouře?
  • pro nervóznější z Vás - nikdy nemáte prázdné ruce.
  • v oddělení pro kuřáky buď kouřit můžete nebo nemusíte. V každém případě v oddělením pro nekuřáky můžete pouze nekouřit.
  • když se ztratíte v lese, ti, co Vás hledají mohou jít pouze za světluščiným světélkem.
A jak jste na tom Vy s kouřením?
Pokud jste ještě nezačali - jste dobří a dobrými zůstanete. A zůstávejte, protože to není nic, na co by měl být člověk hrdý, ba naopak.
Navíc, kouření už je out, teď jedou v kurzu drogy. Až je vyzkouším, tak Vám podám další informace.

Mějte se :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caroline ♥ Caroline ♥ | Web | 15. března 2011 v 15:16 | Reagovat

Kouřila jsem, ale přestala. Uvědomila jsem si hodně věcí, mnohé jsi zde zmínila. Moc dobře jsi to napsala!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama