Christine je jako poezie.
Může být nevyzpytatelná, nebo přesná. Je romantická, ovšem i chladná jako čepel nejostřejšího meče.
Dokáže zalichotit, dokáže zničit.
I přítulnou a milou má stránku, ovšem v jejím nitru se nachází i ta bez srdce a slitování.
Zamýšlí se nad poselstvím bití a skoro celý život tráví u poliček knihoven, zahloubaná do nejkrásnější knih.
Nejde v ní číst lehce.
Jedno je ale jisté...
Kdyby byla báseň, každý řádek by v sobě nesl charakteristickou vůni starých knih, strach z minulosti, cynismus dneška a nejistotu budoucnosti. A vedle toho… nádherný úsměv.