Povídky jednorázovky

Her name is Alice - 1st part

13. října 2011 v 19:39 | Kat-chan
Takže zlatoušci, tohle jsem napsala dneska. Poslouchala jsem při tom jednu písničku, o který Vám nemůžu moc říct, protože bych tim vyzradila pointu týhle povídky. Není to nic moc, ale snažím se dostat k části, kterou mám vymyšlenou - tady jsem se s k ní zatím ani trochu nedostala. Doufám, že se k ní dostanu v druhé části...
Je to divný, tak.. doufám, že se Vám to aspoň trochu bude líbit...

Peklo a Peklo - Povídka

4. dubna 2011 v 18:17 | Kat-chan
Tentokrát jsem se rozhodla, že na toto téma napíšu krátkou povídku.
Je to o dvou rozdílných životech. O dvou odlišných chápání pekla.

Můj život nebyl peříčko. Bezcílně jsem se celej život toulal po Spojených Státech Amerických. Jen někdy jsem se na pár let zastavil, vytvořil si partu, a když jsem se začal pořádně zabydlovat, řekl jsem si, že je na čase vyrazit na další místo.
Vyžíval jsem z toho, co jsem ukrad. Doslova. Nebavilo mě pracovat. Přišlo mi to jako zbytečná námaha, když v tomhle světě bylo tolik bohatejch lidí, co si to ani nezasloužili.
Šlo to se mnou od desíti k pěti. Někdy v polovině mého života mě kámoš Markus vzal k sobě do bytu na jednu kokainovou party. Kokain. Pěknej hnus… Ale oni v tom jeli a život jim připadal krásnej. Měl jsem na krku jednu vraždu a asi sto okradenejch babiček. Řekl jsem si: "Tak proč to nezkusit. Je to oblbovák, vytřese ti to z hlavy všechny problémy…" A vytřáslo. Všechny.
Místo všech těch problémů a starost o jídlo a o střechu nad hlavou přišel jeden velký problém. Sehnat peníze na další dávky. Musel jsem krást o to víc. A častěji. A všechny peníze, krom deseti korun, za který jsem si koupil teplý kafe a rohlík, jsem vrazil do drog. Nechutný, co?
Při jednom lupu na mě přišli policajti… Chtěl jsem jim utéct, výstražně několikrát vypálili pistolí. Otočil jsem se na ně a zařval něco rasistickýho, nacistickýho a na nejbližším domě nakreslit dvě velký S. Střelili mě do nohy a odvezli na stanici. Teď, když o tom přemýšlím, tak jsem na ně asi neměl řvát, že přesně tyhle židy jsme měli vypálit.
Takže pro zbytek života… Pro zbytek života nejspíš zkysnu ve vězení, kde mám depky, třesavku a musim bejt čistej, protože dávka se tu jen těžko dá sehnat.
Můj spolubydlící taky není moc milej. Ale co… Zavařil jsem si to já sám… Kokot.
A teď… Teď mám peklo.

Celý život jsem věřila na Boha. Den co den jsem klekala před oltář, jejž jsem si sama vyrobila a za svitu svíček prosila Boha. Prosila jsem ho, aby strážil mou duši. Aby byl ke mně shovívavý, ke každému mému přešlápnutí, jichž, ale, moc nebylo.
Žila jsem počestně. Nikdy jsem netoužila po mužských, natož, Bůh nás ochraňuj, po ženských. Nikdy jsem nezaklela a ke všem jsem byla milá a ochotná. Ke všem. Dokonce i k těm, co si můj milý úsměv nezasloužili.
Tak za co to mám?
V mých šedesáti letech mě zastihla ošklivá nemoc, která zužovala moje tělo. Kousek po kousku jsem chátrala, nemohla jsem chodit, moč jsem skoro neudržela, ale i přesto jsem až do dne mé smrti byla na pravidelných bohoslužbách.
Tak za co to mám?
Když jsem umírala, před očima jsem si vybavovala krásné brány do nebe, kde čeká svatý Petr. Ten rozhodne. Ale doufala jsem, že Bůh ke mně bude milý. Že mne k sobě pošle.
Jakmile jsem zavřela oči, moje duše se propadla do jiného světa. Nečekala jsem, jak moc to bude bolet. Jako kdybych se měla roztrhat. I když už to nebolelo fyzicky, po psychické stránce to bylo… Hrůzostrašné. Nejpříšernější zážitek. Ale já stejně měla před očima ty nádherné lesklé brány do nového, naprosto odlišného života.
Ale všechno moje doufání přišlo nazmar, když jsem se ocitla v hluboké jámě plné lidí, stejných jako já. Mladí, i staří. Vrásčití. S hladkou kůží. S otrhanými i nádhernými šaty. Ale všichni měli v očích prázdnotu. Nic. Ten hluk mi trhal uši. Někteří hekali. Další ječeli, plakali. Prosili. Jakmile jsem na ně promluvila, podívali se na mne nechápavě, jako němý pes a bolestivě vyjekli. Přejížděl mi mráz po zádech.
Zadívala jsem se na okraj jámy, kde stál vysoký muž v dlouhém plášti. Sundal si kápi a zadíval se přímo na nás dolů. Ječivé hlasy na chvíli utichly. Všichni zpozorněli.
"Tak pár šťastlivců zas půjde za panem Satanem," usmál se šibalsky. Na ta slova nezapomenu. Domáhala jsem se vysvětlení. A to mi bylo podáno se stejným, šibalským úsměvem.
"Má milá, nebe není. Většina duší jde sem. Někteří, ti šťastní jdou do pekla, kde dostanou těžkou práci, kde budou doživotně makat. Ale ty, má milá… Ty tu zůstaneš. Na věky. Dovedeš si představit tu délku? Na věky. Nemůžeš zemřít, nemůžeš nic. Ztratíš duši, smysl života, emoce. Budeš se toulat, šlapat ostatním na hlavy a skučet a prosit… To tohle.. Tohle je peklo, má milá…"
Jeho smích jsem slyšela ještě týden…
Pak jsem poprvé zaskučela a rozbrečela se.

Trojúhelník není můj oblíbený geometrický tvar

4. února 2011 v 21:57 | Kat-chan
Bez pointy... Jen jsem potřebovala něco napsat, něčím se zabavit a někoho zabít...

Závěť

1. února 2011 v 21:31 | Kat-chan
Jednou přišla má drahá Kee-chan z literární soutěže (to mám ale šikovného ukeho, co? ^^) A já se jí zeptala na témata... Když řekla závěť, nějak se mi v hlavě tohle utvořila a tak jsem to rychle hodila do wordu...

Závěť

Vrána hříchu

18. ledna 2011 v 9:33 | Kat-chan
Blind

Kartářka

29. prosince 2010 v 21:53 | Kat-chan
Někdy prostě píšete a už ani nevnímáte, že to má příběh... 
d

Jak si sadista našel masochistu...

25. listopadu 2010 v 12:24 | Kat-chan
UPOZORNĚNÍ: YAOI! (Myslím, že pro někoho hard yaoi)
Pairing: Hidan x Itachi
Něco málo: Auky auky :D:D
HidaIta

Ukázka.

20. listopadu 2010 v 12:08 | Kat-chan
Tak jsem se rozhodla, že Vám sem hodím ukázku z mojí připravované knížky o slečně Caitlyn Rake, která si žila pohádkový život, ale pak se stane tragédie a její život se obrátí vzhůru nohama. Není to ale žádný normální teenagerský román. Láska tu sice bude, ale tady bude vládnout smutek, bolest, utrpění, zapomnění a sexuální touha :)
Hezké počtení pod perexem :)

Habit

17. října 2010 v 11:10 | Kat-chan
Možná znáte píseň "Breaking the Habit" od Linkin Park.. Poslouchala jsem, kreslila, psala, zažrala se.. a s tou písní soucítím... Pro ty, co umí anglicky tady to je... Někdy, až budu mít náladu, přepíšu to do češtiny :)

Obrázek jsem kreslila já, ale samozřejmě s předlohou z onoho videoklipu...

HABIT

Memories consume
Like opening the wound
I'm picking me apart again

You all assume
I'm safe here in my room
Unless I try to start again

I don't want to be the one
The battles always choose
Cause inside I realize
that I'm the one confused

You are sitting in the middle of your room, desperate, crumpled and frustrated with yourself.
Your whole body is shaking and requires another dose of poison necessary as air. Calls for the poison that you took once and since that time it wants more and more. It wants drug.
Your brain wants to play your memories, which inadvertently revives by your everyday actions. Already, you don't want to see how this all began.

I don't know what's worth fighting for
Or why I have to scream
I don't know why I instigate
And say what I don't mean

I don't know how I got this way
I know it's not alright
So I'm breaking the habit
Breaking the habit
Tonight

You are screaming and screaming, and you think it'll chase away your memories.
But you are wrong. Your memories are getting power by your crying.
You remember the moment, when you unlocked the front door of your dirty flat, where you lived with your boyfriend.
That time you were pregnant and you worked as a waitress in a restaurant, you have to earn some money.
Your boyfriend was still drunk, shouting at you all the time but you just couldn't leave him.
The moment when you opened the door and you saw him with a strange woman in your bed changed everything.
Fierce row broke out and you told him everything you thought about him.

Clutching my cure
I tightly lock the door
I try to catch my breath again

I hurt much more
Than anytime before
I had no options left again

I don't want to be the one
The battles always choose
Cause inside I realize
That I'm the one confused

Your boyfriend was relentless.
He hit you in the face and when you lay on the ground and prayed for mercy, he picked up a knife.
He kicked you and then he stuck his knife into your stomach.
That night, your child died.
You have started to take drugs, you began to smoke, drink… You got fired. You earned money as a slut and now you're finished here.
You want your cure - you want your drug.

I don't know what's worth fighting for
Or why I have to scream
I don't know why I instigate
And say what I don't mean

I don't know how I got this way,
I'll never be alright
So I'm breaking the habit
Breaking the habit
Tonight

I'll paint it on the walls
Cause I'm the one at fault
I'll never fight again
And this is how it ends

You're desperately looking for some drugs. You're searching in all corners of your room, but you can't find anything.
The only thing you've found is a gun, which you bought when you started living in this dirty part of town.
You're rubbing her with your white fingers and you're inclose to your head.

I don't know what's worth fighting for
Or why I have to scream
But now I have some clarity
To show you what I mean

I don't know how I got this way
I'll never be alright
So I'm breaking the habit
Tonight

In your head is appearing the last happy moments of your life when you were not drug addicts.
On a piece of paper you're writing: "Once upon a time, I was SOMEBODY. Now I'm NOTHING."
Then you're pulling the trigger.

Zasraný vězení

13. října 2010 v 18:40 | Kat-chan
vězení

The daughter of Evil

6. října 2010 v 14:26 | Kat-chan

Život s leukémií

24. července 2010 v 8:29 | Kat-chan
Leukémia
Zkuste se vžít do mojí kůže...

Zkuste si prožít to co já...

Zkuste se zamyslet, co byste dělali vy...



A pak teprve říkejte, že všechno jde, když se chce.

Zabije mě...?

23. května 2010 v 10:45 | Kat-chan
Proč jsi jen takový....? Hidane....

I love you, master.

23. května 2010 v 2:46 | Kat-chan
A na konci zbyl jenom sen...
 
 

Reklama